Já, přišel jsem
jako stín,beze jména,tichý vzlyk
nad věčností.
Přesto věděl jsem že jsi.
Ty, má bezbřehá,nehynoucí,milovaná,
ty jež vehnala jsi do posledního světla,
zatracená,
opěvovaná,
posledním dechem umírajícího.
Ty, které koří se celé lidské věky,
ty, pro niž umíráme neosloveni.
Ty,ty.
Pravdo a lásko, která stejně bereš, jako dáváš,
neb jen ti jsou Tě hodni,
kdo se ti koří bez výhrad,
bez lží,
bez náhrad.
Napsal jsem to teď, já
jako stín,beze jména,tichý vzlyk
nad věčností.
Přesto věděl jsem že jsi.
Ty, má bezbřehá,nehynoucí,milovaná,
ty jež vehnala jsi do posledního světla,
zatracená,
opěvovaná,
posledním dechem umírajícího.
Ty, které koří se celé lidské věky,
ty, pro niž umíráme neosloveni.
Ty,ty.
Pravdo a lásko, která stejně bereš, jako dáváš,
neb jen ti jsou Tě hodni,
kdo se ti koří bez výhrad,
bez lží,
bez náhrad.
Napsal jsem to teď, já