... lidé jsou andělé s jedním křídlem, proto se musejí najít dva a obejmout se, aby mohli vzlétnout...

Louňovice pod Blaníkem

12. října 2006 v 18:49 | ktmr z netu
Louňovice pod Blaníkem, nacházející se jihovýchodně od Benešova u Prahy, leží v typické pahorkovité krajině středních Čech. V krajině se mozaikovitě střídají pole, lesy a louky, časté jsou i menší rybníky.
V kraji najdeme řadu zajímavých historických památek, drobných sakrálních staveb i přírorodovědně zajímavých lokalit - pramenné louky a mokřady, lokality s výskyty zlata, zajímavé horniny, geomorfologické jevy i výskyty nejrůznější fauny i flory.

Nad Louňovicemi se zvedá známá hora Blaník, tvořená ve skutečnosti dvěmi vrcholy - Velkým Blaníkem (638 m n.m.) a Malým Blaníkem (580 m n.m.). Na Velkém Blaníku se nachází skalní výchoz, pojmenovaný Veřejová skála, odkud podle pověsti budou vyjíždět blaničtí rytíři, až bude české zemi nejhůře. Na Velkém Blaníku a jeho okolí byla vyhlášena v roce 1981 chráněná krajinná oblast o rozloze 40,31 km čtverečních.

Prvními obyvateli zdejšího kraje, po kterých se dochovaly archeologické stopy, byli Keltové, kteří v době halštatsko laténské (5. až 4. století př. n.letopočtem) na vrcholu Velkého Blaníku vybudovali hradiště o rozloze zhruba 125x175 m (výzkumy Karla Brantla z 2. poloviny 19. století, další výzkumy v roce 1940).

Keltské hradiště později zaniklo a teprve v roce 1149 byl založen želivským opatem Gotšalkem na území dnešních Louňovic pod Blaníkem ženský premonstrátský klášter jako protějšek mužského premonstrátského kláštera na Želivi. První jeptišky pocházely z Porýní ze Steinfeldu, v závěru 80. let 12. století byly odtud vysílány jeptišky do nově zakládaného konventu v Dolních Kounicích na Moravě.

- Klášter v Louňovicích byl v roce 1420 bohužel vypálen husity a jediným objektem, který přetrval zkázu kláštera a v pozměněné podobě se dochoval dodnes je původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Předpokládá se, že stál u bývalé západní brány vedoucí do areálu kanonie.Ve 2. pol. 17. století byl kostel zbarokizován, zaklenut a doplněn kryptou. U vchodu kostela stojí bezejmenný náhrobek s nápisem: "Léta 1652 dne 31. srpna umřel jest člověk hříšný. Prostě za něho Pána Boha!" Odpočíval pod ním Oldřich Sezima Skuhrovský, a to před dveřmi kostela, aby se po jeho náhrobku šlapalo.

Zbytky klášterních staveb a laické klášterní pohřebiště byly zjištěny archeologickým výzkumem východně od kostela v prostoru domů čp. 20, 21, 22 a 39. Pozůstatkem kláštera je zřejmě také masivní kamenná zeď bývalého objektu čp. 19 v ulici Jana Žižky. Pozoruhodný je také bývalý zlatorudný mlýn, zjištěný poblíž klášteřiště. Jeho nález dokládá středověké dolování zlata v okolí Louňovic. S výsledky archeologických výzkumů se mohou zájemci seznámit v místním muzeu v louňovickém zámku.
Ve 2. polovině 16. století vybudoval Oldřich Skuhrovský na místě bývalého klášterního probošství renesanční tvrz s nárožními věžemi , k jejíž stavbě pravděpodobně využil materiálu ze zřícenin kláštera. Roku 1652 je tvrz připomínána již jako zámek, který byl v roce 1675 barokně upraven a dochoval se do dnešní doby. Od roku 1672 do roku 1924 patřil objekt pražskému aricbiskupství, po pozemkové reformě jej získala tělovýchovná jednota Sokol, které patří zámek dodnes. V 70. - 80. letech dvacátého století byla objevena renesanční sgrafita na jižní fasádě nádvorního křídla (pravděpodobně zachycení starozákonního námětu Noemovy archy ( Gn 7.1 - 24 ). Malby byly opětně zabíleny vzhledem k nedostatku prostředků na jejich restaurování.
-

Na zámek navazuje budova zámeckého pivovaru, který dnes již bohužel svoji původní funkci neplní.
V roce 1679 se v Louňovicích narodil významný hudební skladatel působící při saském dvoře Jan Dismas Zelenka (zemřel 23.12.1745 v Drážďanech). Osobnost Jana Dismase Zelenky připomíná pomníček u kostela (viz foto).
-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama