... lidé jsou andělé s jedním křídlem, proto se musejí najít dva a obejmout se, aby mohli vzlétnout...

Rozmazlené dítě

1. května 2006 v 14:38 | Rachel - http://zena.centrum.cz/rodicovstvi/clanek.phtml?id=4882 |  něco pro maminky
Rozmazlené dítě
V současné době často můžeme od některých rodičů či prarodičů slyšet: "Dnes nikdo neví, co je to kázeň... To za mého dětství jsme věděli, jak poslouchat rodiče a vážit si starších lidí... Nebývali jsme tak neposlušní, rozmazlení a pomáhali jsme doma. Ani nás nenapadlo, že bychom mohli doma křičet nebo mít záchvaty vzteku..." Částečně mají ovšem pravdu, protože za několik posledních desetiletí došlo k radikální proměně sociálních i rodinných okolností.
Pokaždé, když vyjdu se svými, teprve dvouletými dětmi na procházku, potkávám děti ne o moc starší a někdy opravdu zůstávám stát s otevřenou pusou a nejsem schopna mluvit, zakřičet a vlastně ani přemýšlet. Ptáte se "proč?"
Uvedu jeden příklad. Banda kluků ve věku asi 5 - 7 let chrlí kolem sebe jedno sprosté slovo za druhým a přitom hází kameny po skupince děvčat, která stojí opodál. Vůbec jim nevadí, že kolem procházejí lidé, kteří raději dělají, že nevidí. Ani se jim vlastně nedivím. A co hůř - k jednomu z těch kluků promluvili jeho vlastní rodiče, kteří všemu byli chvíli přítomni a sdělili svému potomkovi něžnými slovy: "Jdeme nakoupit, tak si hezky hraj." Ano, dítě si opravdu stejně hezky hrálo dál...
Jsem si stoprocentně jista, že kdyby přišel jejich synáček domů se slovy, že po něm někdo venku hází kameny, tak by jeden z rodičů vyšel před dům a nešetřil by slovy...
A první, co mně napadá vždy, když jsem svědkem oněch "nebezpečných dětských her" je to, že bych svému dítěti pořádně nasekala na zadek i přes ruce, pokud by takto ubližovali ostatním. Copak je dneska "in" chovat se k druhým neuctivě, zesměšňovat je, ubližovat jim a je "out" umět si hrát méně nebezpečně? Asi jsem ve svých osmadvaceti letech příliš nemoderní, no nevím. Možná jsem divná matka, která vymýšlí pro své děti bezpečnější, ale o nic méně přitažlivější hry. Nejsem dokonalý rodič, vím sama, jak agresivní děti mohou být i samy od sebe, ale nevězí náhodou agresivní chování dětí v nedostatku kázně a v tom, že z dítěte vychováváme rozmazlence?
Profil rozmazleného dítěte
  • Od raného věku mu byla plněna veškerá přání a tužby. Byly mu tolerovány záchvaty zuřivosti, kdy se vztekle válelo po zemi a kopalo do všeho kolem sebe.
  • Jí pouze to, co mu chutná a kdykoli se mu zachce, i když mu to škodí.
  • Všechno hází na zem, špiní a ničí hračky, knihy, oblečení. Máma, táta nebo teta to přece všechno zase uklidí a dají do pořádku!
  • Jeho znevažující a drzé výrazy jsou odměňovány laskavými slovy. Místo trestu je odměňováno za to, že se dostává do centra pozornosti jako "vtipálek".
  • Když se chová neposlušně či neuctivě, jeho chování je omlouváno, protože je "nervózní" nebo se "zřejmě necítí dobře".
  • Vyhledává rvačky s kamarády a chová se agresivně a útočně.
  • Nikdy ho nikdo morálně nevedl, aby mu nebylo nic vnucováno. Až bude starší, "zralejší", může si o své etice rozhodnout samo za sebe.
  • Nikdy mu není odepřen žádný časopis ani televizní pořad, který se mu zalíbí, i když není vhodný pro jeho věk a může být pro něj škodlivý nebo nebezpečný.
    Je naprosto jasné, že projevy chování, s kterými se setkáváme na ulicích, které vidíme ve zprávách, o nichž čteme v novinách a časopisech - nemluvě o stále přítomném vlivu reklamy - mají vliv na to, že kázně stále ubývá. Chování dětí ovlivňuje, ať vědomě či podvědomě, rodina a vnější okolnosti. Pokud si přečtete více odborné literatury na téma výchova dětí, dozvíte se spoustu zajímavých a pravdivých věcí.
Osobnost dětí ovlivňuje velké množství nejrůznějších faktorů.
  • Rodinné problémy narůstají. Odloučení, rozvody rodičů, jejich lhostejnost a nedostatek zájmu o výchovu plní děti obavami.
  • Špatné příklady dospělých (rodičů a přátel), kteří čelí vážným osobním problémům, popř. se sami chovají silně protispolečensky, děti rozrušují.
  • Používané kázeňské metody jsou často nevhodné, nahodilé a bez výchovného cíle. Většinou malé děti spíše matou.
  • Kvůli nejrůznějším faktorům došlo ke zhoršení rodinné komunikace. I v ostatních oblastech života postrádáme upřímný dialog a setkáváme se s nevhodně podávanými informacemi a malou snahou o naslouchání druhým.
  • Nepřiměřená kontrola a dozor či absolutní shovívavost bez správných norem nebo principů chování mají sklon děti dezorientovat.
Vyhrožování a varování
Mnozí rodiče dětem pouze vyhrožují, protože nevědí, jak trestat. Hrozba není trest. Hrozba pouze vyjadřuje záměr trestat. To je velký rozdíl. Hrozby jsou jen slova. Někteří vyhrožují, protože se trestat bojí, jiní proto, že jsou příliš líní, aby splnili své slovo a dítě v případě neposlušnosti skutečně potrestali. Bez ohledu na příčinu takového jednání je zřejmé, že hrozby chování dítěte často jenom zhoršují.
Byli jste někdy v čekárně s rodiči a s malými dětmi? Tak jste možná slyšeli: "Jestli nebudeš sedět v klidu, pošlu tě do auta." Dítě pár minut posedí, ale za chvíli začne řádit znovu. Maminka opět pohrozí, dítě chvíli posedí a tak to jde stále dokola. Pouze hrozbami se dítě naučí nevěřit tomu, co říkáte. Vědí, že ne každá hrozba se skutečně splní. Jak na to přišly? Velmi jednoduše. Naučili se to od svých rodičů.
Mnozí rodiče se bojí říci "NE". Někteří se záporu úplně vyhýbají, protože se nechtějí hádat. Jiní se cítí trapně a provinile, když jejich dítě dostane záchvat vzteku. Další se bojí, že je jejich děti nebudou mít rády. Někteří rodiče jsou líní a nechtějí zakročit. Hodně rodičů používá neutrální výroky, které jsme se většinou naučili od svých rodičů: "Ještě pět minut", "Možná", "Uvidíme" jsou tři nejoblíbenější.
"Je čas jít domů."
"Mami, ještě chviličku."
"Tak dobře, ještě pět minut."
"Koupíš nám po večeři zmrzlinu?"
"Možná."
"Tatínku, půjdeme zítra do parku?"
"Uvidíme."
Dobrá, a jak tedy mám dítě pokárat, potrestat a jak správně odměnit?
  • Druh výtky má záviset na věku, temperamentu, postoji a okolnostech, za nichž k prohřešku došlo.
  • Ještě než dítě pokáráte, ujistěte se, že špatný skutek provedlo vědomě a schválně a ne z nervozity nebo zcela neúmyslně. Ale vždy vysvětlete, že to co udělalo je špatně.
  • Vždy zachovejte klid, sebeovládání a objektivitu.
  • Chovejte se tak, abyste dítě nevystrašili a neuzavřeli si k němu cestu. Nepoužívejte zlostné výrazy, tělesné výhružky ani přehnaně zvýšený hlas.
  • Snažte se s dítětem klidně promluvit, se zájmem a smířlivým postojem mu naslouchejte.
  • Sliby a výhružky by měly být používány opatrně a s mírou. Přehnané nebo unáhlené slovní projevy snižují platnost a důvěryhodnost rodičovských slov.
  • Rodiče by nikdy neměli trestat dítě odepřením základních lidských potřeb, jako je jídlo, odpočinek nebo rodičovská láska.
  • Odměny by měly být zasloužené, přiměřené a užitečné vzhledem k rozvoji charakteru. Nikdy by se neměly stát samozřejmostí nebo přispívat k rozvoji nectností.
  • Ve složitých případech se snažte chovat co nejtrpělivěji a nejuvážlivěji, abyste se vyhnuli situacím, jež by mohly vyvolat zášť, rozčarování nebo nedůvěru.
  • Odměňování by mělo být radostné, spravedlivé a mělo by se přímo vztahovat k vynaložené snaze a odpovědnosti.
Jací bývají rodiče rozmazlených, tedy nedisciplinovaných dětí?
  • Marniví
  • Vždy uvádějí sebe jako nejlepší modely chování
  • Stěžující si
  • Vyprávějí rodině o svých skutečných nebo domnělých neštěstích a ranách osudu a stále si na něco stěžují
  • Nesmělí
  • Introvertní, bez energie, neradi se rozhodují a k něčemu zavazují.
  • Sarkastičtí
  • Nezralí
  • Rodiče s nevyrovnanou emocionální složkou osobnosti.
  • Nespravedliví
  • Mají své postupy a prosazují jedině svá rozhodnutí.
  • Mstiví
  • Nejsou schopni odpouštět a zapomenout. Musí provést rovnocennou odplatu.
  • Despotičtí
  • Vůči svým dětem se chovají násilně a agresivně, aby nad nimi získali převahu.
  • Vůči svým dětem jsou nekritičtí, za všechno mohou jen cizí.
  • Lakomí
  • Jde jim především o peníze - dětem nevěnují čas, energii ani peníze. Nebo nahrazují lásku penězi.
  • Povrchní
  • Všechno řeší prázdnými slovy. Mnoho slibují, nic neplní.
  • Rezervovaní
  • Nezajímají se o rodinné problémy. Zabývají se pouze vlastními záležitostmi a o děti se nestarají.
V mnoha případech nemají rodiče s dětmi špatné úmysly. Milují své potomky a chtějí pro ně jen to nejlepší. Nechají se však svést na scestí obecně rozšířenými názory typu: "Jednoho dne bude dcera dost stará na to, aby sama věděla, co má dělat." Můj syn je od přírody hodný hoch a nemá v sobě ani kousíček špatnosti. To ostatní děti jsou zlé, nejspíš mají zlobivost a uličnictví v krvi." "Když syna potrestám, pár dní je hodný, pak ale přijde babička s dědečkem a ti mu všechno dovolí." "Zdráhám se dceru trestat nebo jí něco odpírat, protože je strašně citlivá a hrozně tím trpí."
Důslednost a ještě jednou důslednost
Chceme-li mít ukázněné děti, musíme být důslední. Pokud něco řekneme, musíme to myslet vážně a musíme to splnit. Důslednějším a pozitivnějším přístupem výrazně ovlivníme chování svých dětí k lepšímu.
Když dítě zlobí, vyřešte to hned. Pokud to budete přehlížet, v budoucnu na to doplatíte. Nenechte se ve své rozhodnosti zviklat přáteli, sousedy nebo prarodiči. "Pro jednou se přece zase tolik nestalo. Vždyť se vidíme tak málo." "To nic není, vždyť je jen trošku rozrušený." Vy jste rodiči a vy uděláte to, co je pro vaše děti nejlepší. Ať ostatní lidé vychovávají své děti. Vy jednejte důsledně. Dětem se moc líbí, když jim nějaká lumpárna projde. A je na vás dohlédnout na to, aby jim neprocházely.
Děti se učí rozhodování a sebekázni tak, že předvídají důsledky svých činů. Potřebují vidět souvislosti mezi svým chováním a tím, co se jim stane potom. Měly by vědět, že když se budou chovat tak a tak, stane se to a to.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama