... lidé jsou andělé s jedním křídlem, proto se musejí najít dva a obejmout se, aby mohli vzlétnout...

Hyperaktivní dítě

22. května 2006 v 11:42 | Eva Táborská - http://www.mojedite.cz/article_detail.php?id=163 |  něco pro maminky
Vaše příliš živé dítě...
Někdy už si se svým dítětem opravdu nevíte rady. Zdá se, že vůbec neslyší, co mu říkáte a dělá opakovaně věci, jež jste mu zakázala. Nic ho nebaví příliš dlouho. Děti si s ním na pískovišti nechtějí hrát, protože se ho trochu bojí. Když se mu totiž něco nelíbí, chová se nevypočitatelně, často až agresivně. Máte-li pochybnosti, zda je aktivita vašeho dítěte v mezích, pusťte se bez váhání do čtení následujícího článku.
Aktivní, nebo hyperaktivní
Z vlastní zkušenosti víte, že děti mají samozřejmě o mnoho více energie než dospělí. Celý den jste společně na čerstvém vzduchu, a dítě je večer čilé jako rybička. Navíc je na něm vidět, jak usilovně přemýšlí nad nějakou novou společnou hrou. A vy už přitom sníte jen o měkké posteli a troše klidu. Tento scénář se každodenně opakuje v mnoha domácnostech. Od kojeneckého věku přitom pozorujete, jak se aktivita dítěte každým dnem zvyšuje. Odborníci vám potvrdí, že roste až do tří let věku vašeho dítěte. Pak se ustálí a posléze začne klesat.
Je zcela normální, že se vaše dítě živě zajímá o vše, co se děje kolem něj. Ale existují děti, jejichž aktivita se vymyká normálu. Příčinou jsou biologické změny v mozku dítěte. Tyto změny se projevují mnoha způsoby a souborně jsou nazývány lehké mozkové dysfunkce (LMD). Patří mezi ně dysgrafie, dyslexie, ale také hyperaktivita.
Jak poznáte LMD
Děti postižené LMD se projevují aktivně už v děloze. Po narození často pláčou, špatně spí, nepotrpí si na tělesný kontakt. S jejich růstem můžete pozorovat stále větší a větší aktivitu, děti velice snadno reagují na jakékoliv okamžité vnější impulsy. V praxi to může třeba znamenat, že dítě bude rychle střídat hračku za hračkou. Záhy zjistí, že mnohem zajímavější je prozkoumat důkladně vaši kuchyň a nakonec vylézt, kamkoliv to jen půjde. Bude těžké jej uhlídat na dětském hřišti, protože bude roztěkaně zkoušet všechno, co ho napadne, třeba i házet písek na ostatní děti. Na domluvy většinou takové děti jen zřídka dají, nepomáhá přístup ani po dobrém, ani po zlém.
Větší problémy však většinou nastanou až s nástupem do školy. Dítě bude skákat paní učitelce do řeči, bude zapomnětlivé, nebude mít v pořádku domácí úkoly a bude vyrušovat své spolužáky.
Výchova hyperaktivního dítěte
Trápí-li vás pochybnosti, zda je chování vašeho dítěte v mezích, neváhejte navštívit dětského psychologa (váš dětský lékař vám doporučí nejbližšího specialistu). Pokud se prokáže LMD, je on jediný schopen vám poradit, jak s dítětem zacházet. Ale úspěch výchovné terapie bude nakonec záviset na tom, jak důsledně budete dodržovat rady psychologa a na vaší trpělivosti.
Budete muset pochopit, že LMD je svého druhu nemoc, na niž existuje jen jeden lék. Je jím láska, z níž vychází laskavost, důslednost a nezměrná trpělivost. Hyperaktivita je často spojená s poruchami soustředění. Vašemu dítěti tedy bude trvat delší dobu, než se naučí např. plavat. Možná zaznamenáte také problémy s pamětí a jemnou motorikou. U LMD obvykle platí, že čím tvrdší na své dítě budete, tím častější budou výbuchy jeho zlosti, spojené později až s agresivitou. Věřte, že i dítě samo své postižení vnímá negativně, protože mu brání "být jako ostatní děti".
Při výchově hyperaktivního dítěte se kromě láskyplné péče (nezaměňujte však s rozmazlováním!) osvědčují následující metody:
  1. Chvalte své dítě za každý úspěch a pokrok. Posilujete tím jeho sebevědomí
  2. Mluvte s ním o všech jeho neúspěších a hledejte jejich příčiny. Předejdete frustracím, z nichž často vznikají větší psychické problémy.
  3. Vychovávejte dítě hrou, ale přistupujte k ní aktivně, ne formou zadávání úkolů a kontrolou jejich plnění.
  4. Snažte se dítě zaujmout jen na dobu, kterou se zvládne soustředit. Postupně intervaly soustředění prodlužujte. Nezapomeňte dítěti smysluplně vyplnit relaxační čas mezi jednotlivými fázemi soustředění.
  5. Vnímejte zvýšené individuální potřeby dítěte a nesnažte se ho násilím vést ke kolektivním aktivitám (např. sportovním), které mu nemusejí vyhovovat.
  6. Komunikujte se školkou i školou o postižení dítěte a o jeho potřebách, pokrocích i problémech.
  7. Spolupracujte s lékařem
    Vaše dítě není hloupé!
Pamatujte, že hyperaktivita nemá co dělat s intelektuálními vlohami dítěte. Pokud se vám společně podaří jeho dysfunkci zvládnout, nemusí pro něj být problém vystudovat například vysokou školu. Budete však muset společně překonat spoustu překážek, ale tyto překážky utuží váš vzájemný vztah. A o dobré vztahy přece jde při výchově především!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iva Holiková Iva Holiková | E-mail | 29. června 2006 v 16:49 | Reagovat

Mám obdobný problém se synem...Je prvnáček.To co jste psali v článku je úplně přesné...Je dobře,že zde radíte s výchovou,když už"vše zklame"...Děkuji moc,Iva Holiková.

2 Radka Feldmanová Radka Feldmanová | E-mail | 14. srpna 2006 v 17:32 | Reagovat

Nejhorší na tom všem je,že pokud je dítě živé je pro okolí problematické.......

3 maspa maspa | E-mail | 7. listopadu 2006 v 6:24 | Reagovat

Náš syn (necelé 3 roky) byl od narození spavé dítě, potrpí si na tělesný kontakt, je velmi mazlivý avelmi na mě jako matce závislý. Asi od roku už spavost odešla a vystřídala ho noční nespavost. J eněkolikrát za noc vzhůru, ráno vstáváme  mezi 4-5 hodinou, bývalo to  i před 4h, ale momentálně se vlezeme do intervalu 4-5h. Je přes den neunavitelný. Pro okolí je obtěžující svou přátelskou, komunikativní povahou. S každým cizím člověkem se zdraví,ve vlaku nebo autobusu  každého hladí, bere za ruku,zpovídá kam jde a proč...na každého se pověsí a s každým okamžitě jde kamkoliv. Na návštěvy ani nikam do společnosti nechodíme, protože neposlechne, vzteká se, vrcholí válením po zemi, bere to co nemá a většinu toho co vezme rozbije...Vymýšlíme co nejpestřejší program,ale jak je špatné počasí a nedá se hodně chodit ven,je to špatné a není v okolí kam jít kde by se vybil. Na organizovanou zábavu moc není,chce se pohybovat samovolně. Přihlásila jsmeho do školky na 5 dní/měs., al eani takto pestřejší program na něj zatím nijak nepůsobí, ale pláče že tam nechce, ikdyž s emu tam vlastně líbí, nehcce tam být beze mně. Má problémy i s čuráním, nemá na něj čas, než řekne že potřebuje už je napůl mokrý,nebo je to vzdor nebo nevím.Je to hrozně  obtížné pak někamjít a brát s sebou tolik věcí na převlečení... Také si kouše nehty a prsty vůbec, všechno strká do pusy a celkově je neklidný,přešlapuje amá problémy se déle soustředit. V současnosti jsme začali podávat po domluvě s psycholožkou kapka, testujeme dávku. Noc se zatím nezlepšila, ale přes den máme pocit že je o 20% klidnější. Musím říct že je to opravdu vyčerpávající mít  dítě hyperaktivní a těším se na jedinou noc, kdy budeme spát v kuse....

4 maspa maspa | E-mail | 7. listopadu 2006 v 6:26 | Reagovat

Náš syn (necelé 3 roky) byl od narození spavé dítě, potrpí si na tělesný kontakt, je velmi mazlivý a velmi na mě jako matce závislý. Asi od roku už spavost odešla a vystřídala ho noční nespavost. Je několikrát za noc vzhůru, ráno vstáváme  mezi 4-5 hodinou, bývalo to  i před 4h, ale momentálně se vlezeme do intervalu 4-5h. Je přes den neunavitelný. Pro okolí je obtěžující svou přátelskou, komunikativní povahou. S každým cizím člověkem se zdraví,ve vlaku nebo autobusu  každého hladí, bere za ruku,zpovídá kam jde a proč...na každého se pověsí a s každým okamžitě jde kamkoliv. Na návštěvy ani nikam do společnosti nechodíme, protože neposlechne, vzteká se, vrcholí válením po zemi, bere to co nemá a většinu to co vezme rozbije...Vymýšlíme co nejpestřejší program,ale jak je špatné počasí a nedá se hodně chodit ven,je to špatné a není v okolí kam jít kde by se vybil. Na organizovanou zábavu moc není,chce se pohybovat samovolně. Přihlásila jsmeho do školky na 5 dní/měs., ale ani takto pestřejší program na něj zatím nijak nepůsobí, ale pláče že tam nechce, i když se mu tam vlastně líbí, nechce tam být beze mně. Má problémy i s čuráním, nemá na něj čas, než řekne že potřebuje už je napůl mokrý,nebo je to vzdor nebo nevím.Je to hrozně  obtížné pak někam jít a brát s sebou tolik věcí na převlečení... Také si kouše nehty a prsty vůbec, všechno strká do pusy a celkově je neklidný,přešlapuje amá problémy se déle soustředit. V současnosti jsme začali podávat po domluvě s psycholožkou kapky, testujeme dávku. Noc se zatím nezlepšila, ale přes den máme pocit že je o 20% klidnější. Musím říct že je to opravdu vyčerpávající mít  dítě hyperaktivní a těším se na jedinou noc, kdy budeme spát v kuse....

5 olca olca | E-mail | 28. listopadu 2006 v 13:22 | Reagovat

ahojte,

náš syn, 22 měsíců, byl od narození mazlivý veselý, má rád lidi, ale neunavitelný.taky málo spával, špoatně jedl-nevydržel sedět a kousat...důrazností a řádem jsme jej naučili, že den má svůj řád..snídaně, ven, oběd, spát, ven a koupání a spaní...myslím, že je dobré aktivním dětem vymyslet program, aby se nenudili, pozitivně je motivovat a chválit, vodit mezi děti...časem bude brát takovou společnost za normální a chování ostatních dětí může být jak motivující nebo i trošku výstražné...hlavně lásku a pevné nervy!!!!!a důslednost

6 Regina Regina | E-mail | 31. prosince 2006 v 12:45 | Reagovat

Myslím, že jako jedna z mála máš opravdu užitečný blog. Velmi pěkné články. :)

7 Pavlína Pavlína | E-mail | 16. února 2007 v 8:21 | Reagovat

Na Vaše stránky jsem se podívala poprvé a musím uznat, že se mi velmi líbí. Mám půlroční dcerušku a zatím je docela hodná, ale když se jí něco nelíbí dokáže se už v takto útlém věku pěkně vztekat, mám trochu strach co bude dál. Zvyšování hlasu nezabírá a fyzické tresty používat nehodlám, už proto že jako dítě nás otec velmi často bil a vím jaký k němu mám nyní vztah a určitě bych nechtěla aby to samé prožívala i moje dcera. Snad to ale bude všechno v pořádku, opravdu ji s taťkou milujeme a snažíme se jí to dávat najevo.

Tak zatím pa určitě se zase zastavím :-))))

8 Soňa Soňa | E-mail | 25. února 2007 v 8:39 | Reagovat

Ano, měla jsem se svým dítětem podobné problémy a s věkem se přidružily i zdravotní problémy. Každý, kdo má dítě s podobnými příznaky potvrdí, že škola je jedná velká hrůza nejen pro dítě,ale především pro rodiče.Během let jsem vyzkoušela mnoho alternativních metod jak ulevit dítěti,sobě i okolí. Bohužel pro mě a mé dítě, jsem až po letech narazila na přípravek ,který dokázal mé dítě opravdu sklidnit.Můžu se podělit o své zkušenosti,ale protože jsou velmi bohaté nevešly by se do tohoto komentáře. Můžete mě kontaktovat na mailu sonabrhelova@seznam.cz

9 Dana Dana | E-mail | 26. dubna 2007 v 14:50 | Reagovat

Se zaujetím jsem si přečetla Vaše komentáře a zkušenosti s hyperaktivními dětmi. Mám pocit,  že máme přesně takového vnoučka. Je to velmi hezké roztomilé dítě, ale je mi líto syna a jeho přítelkyně, protože mám pocit, že veškerý čas tráví hlídáním dítěte, které je velmi aktivní, neúnavné (nebo spíš neunavitelné) a je mu třeba věnovat pozornost, která nikdy nekončí.Snad se to časem zlepší, ale momentálně, zvláště po tom, co jsem se začala tímto tématem blíže zabývat, mám strach, že to vůbec nebude jednoduché. ... Přesně jako uváděl již někdo přede mnou, nechce se ani pochovat, což mi jako babičce dost chybí,ale nelze k tomu malé dítě nijak nutit.

10 pavla pavla | Web | 20. května 2007 v 12:23 | Reagovat

Psycholog vám s hyperaktivními dětmi moc nepomůže. Nechte si napsat od vašeho pediatra doporučení k dětskému psychiatrovi, ten vám dítě rozebere lépe a zajistí odpovídající léčbu.

11 Jana.S Jana.S | 11. června 2007 v 13:58 | Reagovat

Dobrý den, můžete mi prosím, někdo zodpovědět, kdy se pozná, že dítě může být hyperaktivní? Mám 4.měsíčního syna a je oproti svým vrstevníkům vyspělejší - je větší,těžší,umí se už přetáčet,přitahovat do sedu,pořád vyžaduje naši pozornost a když jí nemá,tak se vzteká,je jak na provázkách ani u jídla nevydrží v klidu.Spinká celkem normálně - na jeho věk. Můžete mi prosím, říct, zda by se už podle těhle znaků dalo mluvit o hyperaktivitě??Děkuji Jana

12 Petra Petra | E-mail | 12. června 2007 v 21:37 | Reagovat

Mám syna,kterému budou 4roky,přemýšlím nad tím že je hyperaktivní.Je neůnavný až do večera,poštuchuje a je agresivní na sestru a když není po jeho tak i na všechny ostatní,stále odmlouvá a mele si svou.Vyžaduje stále pozornost.Zajímalo by mě jestli to je jen zlobení nebo je to hyperaktivita,poradí mi někdo?

13 Gabka Gabka | 3. července 2007 v 15:13 | Reagovat

Mám 10ti letou dceru. Má podobný problém je hyperaktivní, dislektik, disgrafik, disortografik.Trpí poruchou pozornosti. Nejen, že jí to nejde ve škole, ale je to sní těžké i doma. Má problém se ráno umýt, učesat udělat základní věci o pomoci doma není řeč. Dělá jen to co chce a ostatní není pro ní důležité. Navštěvujeme psycholožku, ale moc to úspěch nemá, doporučila nás už podruhé k psychiatrovi. Jenže ti to léčí jen léky (Ritalin). Na internetu se o tomto léku píšu, že je to vesměs droga a jsou na něm děti závislé. Poprvé jsme to po týdnu vysadili a nevím zda stím zase začít, myslím, že ji utlumovat léky není zrovna nelepší. Vím jen to, že výchova takového  dítěte je strašně těžká a chce hodně trpělivosti a podpory, ale někdy už jsem na pokraji svých sil a jestli to bude v pubertě ještě horší tak nevím. Je to hezký blog mělo by jich být víc a ukázat všem, že tyto děti nejsou rozmazlené nebo hloupé, ale že mají problém který samy nevyřeší. Ahoj

14 silvie žakovčíkova silvie žakovčíkova | E-mail | 2. února 2008 v 15:34 | Reagovat

dobry den mam syna dva a pul roku stareho.chci se zeptat jestli to je hyperaktivita nebo je to normalni když se vsteka jak není po jeho když mu něco zakažu udela to znova.at po zlem či dobrem.vymyšli same lumparny je někdy i trošku agresivní.ale někdy je hodny a v klidu.ale to malo kdy.dekuji za odpověd

15 Soňa Soňa | E-mail | 15. ledna 2009 v 19:59 | Reagovat

Dobrý den,mám 17.měsíčního syna a od malinka je žive dítě.Je velice mazlivý a závislý na nás rodičích,hlavně na mě.K cizím je velmi nedůvěřivý.S nocemi jsme měli velké problémy a máme je dodnes.Je velmi aktivní,paličatý,vzteklý a prosazuje si svou,k jeho věku to je ale asi normální,období vzdoru.Ale po tom co jsem o tom mluvila s některými známými,tak jsem se začala zajímat o to jestli náhodou není hyperaktivní.Jsem opravdu kolikrát vyřízená za celý den,protože dá opravdu zabrat.Je nesoustředěný,nevydrží chvilku ani u pohádky,která ho zajímá,u jídla musí pořád něco šťourat,u knížky musí pořád něco k tomu dělat,s hraním taktéž,baví ho to vždycky chvilku a pak musí zase dělat něco jiného.Je agresivní na děti a pak ale i mazlivý atd.Ale zase nemám problém s věčmi,kterým jsme dali řád,myslím jako čištění zůbu,mytí,už chodí i na nočník.Je i velmi zručný a šikovný.Snažím se mu pomoc pokud potřebuje,chválím ho jak to jde,ale jsou situace,že bych se zbláznila,přesně jak píšete,nejde to po dobrém ani po zlém.Je pravda,že manžela poslechne,když už je opravdu zle.Tak nevím,hlavně nevím,jestli není ještě příliš brzy to soudit.Moc děkuji za odpověď,hezký den.

16 lenka lenka | 26. ledna 2009 v 10:26 | Reagovat

Pro Sonu a ostatní unavené a zufalé rodiče.....

Myslím,že je dnes příliš moderní,když je dítě divoké,aktivní,nezvladatelné atd. hned mu udělit titul-HYPERAKTIVNÍ.

Zkusme si všichni uvědomit,jak jsou dnes naše děti příliš dobře živené,jak nás všude nabádají věnujte se dítěti i když je ještě v bříšku,jak se neustále snažíme rozvíjet jejich dovednosti již od narození.Např.hrací kolotoče nad postýlkou,barevné pokoje přeplněné hračkami,dále sledování televize od utlého věku,kde se na ně valí spousta akčních kreslených postaviček-atd,adt.Prostě a jednoduše není těch vjemů a informací na ně zbytečně moc?Není pak jejich jakoby hyperaktivní chování jen reakcí,která nám napovídá,že jejich-často nevyzrále- nervové systémy to prostě nezvládají vstřebávat?Ohlédněme se do minulosti,jak děti vyrůstali....jaktože naši rodiče tolik problémů s hyperaktivními dětmi neměli!

Sama mám zkušenost se svým tříletým synem.Je to zdravý,krásný,chytrý chlapeček...ale mateřská s ním,to byly galeje a mnohokrát jsem byla na hranici svých sil!Je zbytečně jeho chování dlouze popisovat.Myslím,že stačí když řeknu že je temperamentní,divoký,emočně labilní...

Co se však týče mých zkušeností je potřeba se v péči o takové dítě střídat,dodržovat správné výchovné zásady,neustupovat atd.Mít takové dítě je neskutečně náročné a je potřeba prostě to vydržať...hold jsou přece naše!

Soni bych chtěla vyřídit,že je opravdu příliš brzy soudit a že se vše teprve vykrystalizuje a ukáže do tří let věku dítěte,kdy začne pobírat rozum a pomalu se to začne vylepšovat....u nás to tak je.

Pokuď dítko však vaše je stále ve třech letech nezvladatelné atd.-jistě není na škodu poradit s nějakým psychologem.Který vás nasměruje,popřípadě odhalí chyby ve výchově....tou dobou se totiž už s dítětem nějakým způsobem dá pracovat...

Všechny zdravím...a hlavně děti chválit a chválit za každý jejich úspěch a změnu k lepšímu!

17 Jan Jan | 24. února 2012 v 15:23 | Reagovat

Ahoj všichni, jen vám chci říci, věřte či nevěřte, splnilo se mi přání, které jsem měla, a znám další lidi, kterým se to též splnilo, takže nic neztratíte tím,že to zkusíte.
Nevěřím na čáry, ale..............pracují se mnou dva kolegové, kterým se to přání splnilo, takže vám přeji hodně štěstí.
Hodně lidí si není jistých, co by
v životě chtěli.
Dostal jsem tento list přes přítele, udělal jsem, co mi řekl a po týdnu se stalo skutočností to, co jsem si přál.
Tady je přesná kope, takže: funguje
to !
Řekni si pro sebe jedno jméno chlapce nebo děvčate, s kterým by jsi chtěl-a být (3x).
Mysli na něco, co by jsi chtěl-a dosáhnout v průběhu příštího týdne a řekni si to pro sebe (6x).
Kdybys si měl něco přát, co by to bylo? Řekni si to pro sebe! (9x).
Mysli na něco, co by jsi chtěl aby se událo mezi tebou a osobou na kterou jsi myslel-a při prvním obrázku a řekni si to pro sebe 12x.
Teď je tu náročná část, vyber si jedno přání z těch na které jsi už myslel-a, zkoncentruj se na to přání jak jen můžeš a nemysli na nic jiného jen na to přání.
Teď řekni svoje poslední a konečné přání vzhledem k přání, které jsi si vybral-a.
Teď když jsi toto dočetl-a, máš hodinu na to, aby jsi to poslala 15ti lidem a Tvoje přání se stane skutočností do týdne.
Čím víc lidem to pošleš, tím plněji se zrealizuje tvoje přání.
Kdyby jsi chtěl-a ignorovat tento list, opak sa ti stane skutečností.
Nebo
se to nikdy nestane..

18 Magda Magda | 25. září 2014 v 23:02 | Reagovat

Naše malá nám začala najednou utíkat - dřív se v klidu nechala vést za ruku, ale najednou nechce a "bere nám roha", jak jinak než nejlépe u silnice, po které přejede asi tisíc aut za minutu. Zákaz bere s krajní nevolí - to znamená s pořádnými záchvaty vzteku. Hledali jsme, co s tím a našli www.erada.cz/?p=1173 . Teď už víme, proč tyto projevy nepotlačovat a jak se s tím všichni srovnat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama