22. května 2006 v 11:42 | Eva Táborská - http://www.mojedite.cz/article_detail.php?id=163
|
Vaše příliš živé dítě...
Někdy už si se svým dítětem opravdu nevíte rady. Zdá se, že vůbec neslyší, co mu říkáte a dělá opakovaně věci, jež jste mu zakázala. Nic ho nebaví příliš dlouho. Děti si s ním na pískovišti nechtějí hrát, protože se ho trochu bojí. Když se mu totiž něco nelíbí, chová se nevypočitatelně, často až agresivně. Máte-li pochybnosti, zda je aktivita vašeho dítěte v mezích, pusťte se bez váhání do čtení následujícího článku.

Aktivní, nebo hyperaktivní
Z vlastní zkušenosti víte, že děti mají samozřejmě o mnoho více energie než dospělí. Celý den jste společně na čerstvém vzduchu, a dítě je večer čilé jako rybička. Navíc je na něm vidět, jak usilovně přemýšlí nad nějakou novou společnou hrou. A vy už přitom sníte jen o měkké posteli a troše klidu. Tento scénář se každodenně opakuje v mnoha domácnostech. Od kojeneckého věku přitom pozorujete, jak se aktivita dítěte každým dnem zvyšuje. Odborníci vám potvrdí, že roste až do tří let věku vašeho dítěte. Pak se ustálí a posléze začne klesat.
Je zcela normální, že se vaše dítě živě zajímá o vše, co se děje kolem něj. Ale existují děti, jejichž aktivita se vymyká normálu. Příčinou jsou biologické změny v mozku dítěte. Tyto změny se projevují mnoha způsoby a souborně jsou nazývány lehké mozkové dysfunkce (LMD). Patří mezi ně dysgrafie, dyslexie, ale také hyperaktivita.
Jak poznáte LMD
Děti postižené LMD se projevují aktivně už v děloze. Po narození často pláčou, špatně spí, nepotrpí si na tělesný kontakt. S jejich růstem můžete pozorovat stále větší a větší aktivitu, děti velice snadno reagují na jakékoliv okamžité vnější impulsy. V praxi to může třeba znamenat, že dítě bude rychle střídat hračku za hračkou. Záhy zjistí, že mnohem zajímavější je prozkoumat důkladně vaši kuchyň a nakonec vylézt, kamkoliv to jen půjde. Bude těžké jej uhlídat na dětském hřišti, protože bude roztěkaně zkoušet všechno, co ho napadne, třeba i házet písek na ostatní děti. Na domluvy většinou takové děti jen zřídka dají, nepomáhá přístup ani po dobrém, ani po zlém.
Větší problémy však většinou nastanou až s nástupem do školy. Dítě bude skákat paní učitelce do řeči, bude zapomnětlivé, nebude mít v pořádku domácí úkoly a bude vyrušovat své spolužáky.
Výchova hyperaktivního dítěte
Trápí-li vás pochybnosti, zda je chování vašeho dítěte v mezích, neváhejte navštívit dětského psychologa (váš dětský lékař vám doporučí nejbližšího specialistu). Pokud se prokáže LMD, je on jediný schopen vám poradit, jak s dítětem zacházet. Ale úspěch výchovné terapie bude nakonec záviset na tom, jak důsledně budete dodržovat rady psychologa a na vaší trpělivosti.
Budete muset pochopit, že LMD je svého druhu nemoc, na niž existuje jen jeden lék. Je jím láska, z níž vychází laskavost, důslednost a nezměrná trpělivost. Hyperaktivita je často spojená s poruchami soustředění. Vašemu dítěti tedy bude trvat delší dobu, než se naučí např. plavat. Možná zaznamenáte také problémy s pamětí a jemnou motorikou. U LMD obvykle platí, že čím tvrdší na své dítě budete, tím častější budou výbuchy jeho zlosti, spojené později až s agresivitou. Věřte, že i dítě samo své postižení vnímá negativně, protože mu brání "být jako ostatní děti".
Při výchově hyperaktivního dítěte se kromě láskyplné péče (nezaměňujte však s rozmazlováním!) osvědčují následující metody:
- Chvalte své dítě za každý úspěch a pokrok. Posilujete tím jeho sebevědomí
- Mluvte s ním o všech jeho neúspěších a hledejte jejich příčiny. Předejdete frustracím, z nichž často vznikají větší psychické problémy.
- Vychovávejte dítě hrou, ale přistupujte k ní aktivně, ne formou zadávání úkolů a kontrolou jejich plnění.
- Snažte se dítě zaujmout jen na dobu, kterou se zvládne soustředit. Postupně intervaly soustředění prodlužujte. Nezapomeňte dítěti smysluplně vyplnit relaxační čas mezi jednotlivými fázemi soustředění.
- Vnímejte zvýšené individuální potřeby dítěte a nesnažte se ho násilím vést ke kolektivním aktivitám (např. sportovním), které mu nemusejí vyhovovat.
- Komunikujte se školkou i školou o postižení dítěte a o jeho potřebách, pokrocích i problémech.
- Spolupracujte s lékařem
Vaše dítě není hloupé!
Pamatujte, že hyperaktivita nemá co dělat s intelektuálními vlohami dítěte. Pokud se vám společně podaří jeho dysfunkci zvládnout, nemusí pro něj být problém vystudovat například vysokou školu. Budete však muset společně překonat spoustu překážek, ale tyto překážky utuží váš vzájemný vztah. A o dobré vztahy přece jde při výchově především!
Mám obdobný problém se synem...Je prvnáček.To co jste psali v článku je úplně přesné...Je dobře,že zde radíte s výchovou,když už"vše zklame"...Děkuji moc,Iva Holiková.