... lidé jsou andělé s jedním křídlem, proto se musejí najít dva a obejmout se, aby mohli vzlétnout...

Květen 2006

Grapefruitová dieta

1. května 2006 v 22:40 | http://diety.a4.cz/diety1.html |  diety

Grapefruitová dieta

Tato dieta trvá 12 dnů, ale jestliže chcete v dietě pokračovat, musíte mít minimálně dva dny přestávku. Zatím se u grepu neprokázalo, že spaluje tuk, ale dieta má případy úspěchu
Většina jídel doplňujete grepem. Doporučuje se vypít 8 sklenic vody za den. Dieta také počítá s tím, že zvýšíte konzumaci ovoce a zeleniny. U jídelníčku vynecháváte svačinky, omezujete se pouze na tři jídla denně. Tato strava je málo kalorická, budete mít nedostatek energie. Můžou se dostavit závratě.
Příklad jídla:
snídaně: půl grepu, vejce,slanina, káva nebo čaj. Oběd nebo večeře: grep (ten musí být u každého jídla), salát, maso.

Dieta s Tukožroutskou polévkou

1. května 2006 v 22:37 | http://diety.a4.cz/diety1.html |  diety

Dieta s Tukožroutskou polévkou

Tato vysoce bohatá polévka s minimem kalorií slibuje ztrátu až 4,5 kg v jednom týdnu. Není vhodná k dlouhodobé váhové ztrátě. Smí se používat pouze jeden týden. Recept této polévky zahrnuje širokou škálu zeleniny stejně jako kapusty. Někteří lidé po této dietě mají velký pocit slabosti a nevyspanosti.
Dieta je docela přísná:
1. den: Můžete jíst všechny druhy ovoce, kromě banánů a jíst polévku.
2. den: Je dovolena syrová nebo vařená zelenina s polévkou a pečeným bramborem s máslem. Ovoce je jich zakázáno.
3. den: Jíte jako v první i druhý den, ale bez pečeného bramboru.
4. den: Může jíst banány, pít mléko a pochutnávat si stále na polévce.
5. den: Polévka, hovězí maso s rajčaty, vypít hodně vody.
6. den: Hovězí maso a zeleninu, aby jste byli sytí.
7. den: Neslazené ovocné šťávy, zeleniny, alespoň jedna porce polévky a hnědá rýže.
Recept na polévku
INGREDIENCE:6 cibulí, 5 rajčat, 2 velké zelené papriky, 1 svazek petrželové natě, 1 hlávka zelí, 1 bujón, sůl, kari koření
POSTUP:všechno nakrájíme na kousky, zalijeme vodou, přidáme koření, přivedeme k varu a vaříme na mírném ohni, dokud zelenina nezměkne. Pak pojídáme a hubneme!!!

Dieta Scardale

1. května 2006 v 22:33 | http://diety.a4.cz/diety2.html |  diety

Dieta Scarsdale

Slavná dieta z roku 1970, kterou vymyslel Hermanem Tarnower. Jeho tajemství má rozdělit sacharidy, bílkoviny a tuky do jistých procent (43% bílkoviny, 22.5% tuku, a 34.5% sacharidy). Dieta trvá 14 dnů. Při této dietě rychle a účinně ztratíte přebytečná kila. Vše je založena na snížení příjmu kalorií, což vede k úbytku váhy, ale také k únavě a vyčerpání. Tato dieta se nedoporučuje jako zdravá cesta ke zhubnutí.
Snídaně pro každý den:
půl grepu
jeden plátek chleba (může být připravený jako topinka)
káva nebo čaj, ale bez cukru
Pondělí
Oběd: plátek bílého masa,rajčata - nakrájené, grilované nebo dušené,káva, čaj nebo voda
Večeře: ryba se zelným salátem,jeden krajíc chleba,Grep,káva, čaj nebo voda
Úterý
Oběd: Ovocný salát,káva, čaj nebo voda
Večeře: Drůbeží nízkokalorický hamburger,Rajčata, salát, celer, olivy (max 4), okurka nebo růžičková kapusta,káva, čaj nebo voda
Středa
Oběd: Tuňák nebo salát lososa,Grep,káva, čaj nebo voda
Večeře: steak z kuřecího masa,Salát z celeru, rajčat a okurku,káva, čaj nebo voda
Čtvrtek
Oběd: Dvě vejce,Nízkotučný sýr,Cuketa, fazole nebo nakrájená/dušená rajčata ,Jeden krajíc chleba (může být jako topinka),káva, čaj nebo voda
Večeře: Grilované nebo opečené kuře bez kůže,salát ze špenátu, zelené pepře a zelených fazolí,káva, čaj nebo voda
Pátek
Oběd: Plátkový sýr,Špenát,Jeden krajíc chleba (může být jako topinka),káva, čaj nebo voda
Večeře: Ryba, salát z čerstvé zeleniny,Jeden krajíc chleba (může být jako topinka),káva, čaj nebo voda
Sobota
Oběd: Ovocný salát,káva, čaj nebo voda
Večeře: Pečená krůta nebo kuře ,Salát rajčat ,Grep,káva, čaj nebo voda
Neděle
Oběd: Zeleninový salát (rajče,mrkev,vařená kapusta,brokolice,květák)s kuřetem,Grep,káva, čaj nebo voda
Večeře: Grilovaný biftek, Salát ze: salátu, okurky, celeru, rajčat (nakrájených nebo vařených) ,káva, čaj nebo voda

7 denní dieta

1. května 2006 v 22:31 | http://diety.a4.cz/diety2.html |  diety

7denní dieta

7 Denní dieta je založena na specifických jídlech, které se jí v určitý den. Dieta zbavuje tělo škodlivých látek a vede tak k váhové ztrátě. Při této dietě můžete ztratit až 6 kilo během týdne.
Pondělí: můžete jíst všechny druhy zeleniny a ovoce, mimo banánů
Úterý: jíte pouze zeleninu a to jakékoliv množství
Středa: jíte jako v pondělí
Čtvrtek: 5 banánů a 5 sklenic mléka
Pátek: 4 červená rajčata a kapustu nebo zelí.
Sobota: 1 velký vařený brambor s másel a zelná polévka
Neděle: syrová nebo vařená zelenina, rýže
Strava v této dietě je dostupná, ale má velmi přísné pravidla. 7 Denní strava není velmi vyvážená a může vést ke slabosti a únavě. Toto pravděpodobně bude mít také za následek úbytku váhy. Celkově, tato strava není doporučena.

3 denní dieta

1. května 2006 v 22:29 | http://diety.a4.cz/diety2.html |  diety

3denní dieta

3 Denní dieta se zaměřuje na míchání jistých druhů jídel, které vytvoří reakci ve vašem trávícím ústrojí. Chemikálie mají posílit váš metabolismus a vy pak spalujete více tuku než je obvyklé. Dieta trvá jen 3 dny. Není vhodné jí prodlužovat nebo opakovat příliš často. Tato strava je velmi nízkokalorická.
Den 1
·Snídaně: kávu nebo čaj bez cukru,1/2 grepu,1 toust s máslem
·Oběd: 1/2 šálku tuňáka,1 toust, káva nebo čaj bez cukru
·Večeře: kuřecí maso,1 šálek zelené fazole, 1 šálek mrkve,1 šálek vanilkové zmrzliny,1 jablko
Den 2
·Snídaně: kávu nebo čaj bez cukru.1 Vejce (vařené, míchané nebo jako omeletu).1/2/banánu,1 toust
·Oběd:1 šálek nízkokalorického sýra nebo tuňák,8 dietních sušenek
·Večeře:2 kusy hovězího masa,1 šálek brokolice,1/2 šálku mrkve,1/2 banánu,1/2 šálku vanilkové zmrzliny
Den 3
·Snídaně:kávu nebo čaj bez cukru,5 dietní sušenky,1 nízkokalorický sýr,1 jablko
·Oběd:1 vařené vejce,1 plátek toastu,kávu nebo čaj bez cukru,kávu nebo čaj bez cukru
·Večeře:1 šálek tuňáka,1 šálek mrkve,1 šálek květáku, 200 g melounu,1/2 šálku vanilkové zmrzliny

Dieta celebrit

1. května 2006 v 22:26 | http://diety.a4.cz/diety2.html |  diety

Dieta celebrit

Tato dieta se doporučuje hvězdám. Její úkol je ztratit hmotnost v rychle dobře. Po skončení diety musíte počítat,že pokud nezměníte stravu jako před dietou, kila znovu naberete. Dieta je chudá na uhlohydráty a kalorie.
Dieta celebrit zahrnuje jídla s vysokým obsahem bílkovin. Významným zdrojem rostlinných bílkovin jsou semena olejnatých rostlin, především sója, luštěniny, dále obiloviny a zvláště obilné klíčky. Potraviny, které jsou zdrojem bílkovin, jsou zpravidla i zdrojem energie a vitamínů, zejména vitamínů skupiny B. Je však třeba si uvědomovat, že nadměrný přívod živočišných bílkovin způsobuje i nadměrný přívod tuků. Proto by bílkoviny živočišného původu měly tvořit polovinu přísunu bílkovin ve stravě a stejným dílem by se měly podílet bílkoviny rostlinného původu. Nejméně 2x týdně bychom měli konzumovat luštěniny a pečivo podávat převážně tmavé a celozrnné.
Po každém jídle se obvykle konzumuje grep, jablečný ocet nebo přípravky pro spalování tuků.
Dieta zapomíná na konzumaci zeleniny a ovoce, proto není příliš zdravá.

Atkinsonova dieta

1. května 2006 v 22:17 | macicek03 - http://diskuse.dama.cz/diskuse.php?d=1130 |  diety
Atkinsonova dieta
Při Atkinsonově dietě v zásadě platí: * není předepsáno, kolik toho můžete sníst, * je naprosto vyloučeno, abyste měli hlad, * jsou povoleny výživné potraviny, jaké se v žádné jiné dietě neobjevují, * dochází ke snížení chuti k jídlu tím, že všechno v těle dokonale funguje, * metabolismus se upraví tak ideálně, že celý systém sledování kalorií se najednou bude zdát nesmyslný, * váha rovnoměrně klesá, dokonce i tehdy, máte-li za sebou mnoho neúspěchů s hubnutím při jiných dietách, * vymizí většina zdravotních problémů, které nadváhu doprovázejí. Existují čtyři Atkinsovy diety. První z nich je takzvaná zaváděcí, spouštěcí dieta, která boří většinu bariér bránících hubnutí a dokáže snížit váhu i u toho nejodolnějšího tlouštíka. Druhá fáze pokračovací vás dovede k cíli - k požadované hmotnosti. Třetí přípravná fáze vás naučí, jak s nejnižší možnou námahou z vaší strany zůstat štíhlí navždy. Poslední čtvrtá fáze je fáze udržovací.
Je dost zajímavé, že lidé kteří bojují s nadváhou celý život a nikdy nedosáhli trvalého úspěchu pomocí jiných diet, mají často jen velmi nízký stupeň metabolické rezistence a při Atkinsově dietě hubnou docela rychle a snadno. Inzulin je hormon, který prý může za naši tloušťku - říká Dr. Atkinson. Naše tělo své pochody řídí převážně využívání glukózy /základní formy cukru/ v krvi. Tělo glukózu mít musí, a dokonce ani při hladovce ji nepřestává spotřebovávat - dokud je v těle něco, co lze na glukózu přeměnit. Jestliže se hladina krevních cukrů prudce zvýší, jako se to stane krátce po požití sacharidů, naše tělo se v tu chvíli musí rozhodnout. Kolik této čisté energie využít pro okamžitou spotřebu a kolik uložit na později. Nástrojem k tomuto rozhodování je inzulin, protože inzulin řídí zpracování krevního cukru. Inzulinu se často říká tukotvorný hormon. Kdyby nebyl, naše tělo by nedokázalo zpracovávat glukózu, své základní palivo, a hladina glukózy v krvi by se zvyšovala, zatímco tělo by hledalo další paliva - nejdříve ze všeho v zásobárnách tuku a pak v samotné svalové tkáni.

Vepřová kýta na žampionech

1. května 2006 v 17:03 | Qjeta - kamarád |  recepty
Vepřová kýta na žampionech
Čtyři plátky vepřové kýty, asi 1cm silné rozklepeme na půl centimetru.
Každý plátek nakořeníme z každé strany kořením na rožnění od firmy "Ladislav Rojik" (má stánek ve spoustě hypermarketů po celý republice a navíc je to můj kámoš, takže mu tímto zadarmo dělám reklamu, a jeho koření je vynikající).
Složení koření je na následující fotografii.
Kdo nemá směs, připraví si ji sám… J
(sůl, paprika, česnek, cibule, kmín, pepř, rozmarýn, šalvěj, bazalka).
Koření paličkou zaklepeme jemně do masa z obou stran, plátky naskládáme na sebe a necháme půl hodiny zaležet (jedno, jestli v ledničce, nebo na lince - gde to bude bezpečnější).
Takhle to vypadá po zaležení - sůl obsažená v koření začne vytahovat šťávu.
Naklademe na pánev s troškou oleje a naprudko opražíme.
Z obou stran……
A podlejeme vodou….
A necháme hodinku dusit…….
Po hodině dušení přidáme nasekanou cibuli a žampiony (nakládané z konzervy, takové té menší). Posypeme mletým kmínem, případně ještě trošku podlijeme vodou, popř. troškou bílého vína a dusíme, až jsou žampiony měkké (cca 10-15 minut).
Výsledný produkt podáváme s vařeným bramborem a kyselou okurkou, nebo zeleninovou oblohou.
Dobrou chuť! Qjeta

Špekáčky na černém pivu

1. května 2006 v 16:49 | Qjeta - kamarád |  recepty
Špekáčky na černým pivu
Použitý materiál:
špekáčky - min. 4ks na 2 porce
anglická slanina
zelená paprika
větší cibule - 1ks
česnek - 3 stroužky (větší)
¼ litru (i víc) černého piva
kečup - sladký i ostrý (dle chuti)
koření - sůl, pepř, paprika, chilli, tabasco, majoránka, sojová omáčka (sladká, polosladká, ostrá - dle chuti), vegeta
Remoska, nebo hluboká pánev Tefal J.
Jako obvykle je třeba vybrat ty správný špekáčky - tj. ty levný z PennyMarketu, a nebo z LIDL . Slaninu je lepší vybrat tučnější - má to potom lepší šmak.
Špekáčky sloupneme z prezervativu, přefikneme napůl a ze strany hřbetu podélně do hloubky nařízneme.
Slaninu nakrájíme napříč na plátky cca 1 cm a nacpeme do špekáčků, co se vleze.
Cibuli nakrájíme (nebo nasekáme) na drobné větší kousky (dle libosti a místních zvyklostí, popřípadě dle kuchařských schopností). Vložíme do pánve, nebo remosky a lehce osmahneme na oleji. Přidáme tři prolisované stroužky česneku, promícháme, přidáme zbytek slaniny nakrájené na kousky a dále pražíme asi 5 minut.
Na podklad naklademe naplněné špekáčky, přiložíme nakrájenou zelenou papriku a naprudko špekáčky z obou stran pár minut opražíme.
Pak zalejeme černým pivem - přiměřeně, asi do půlky výšky špekáčků, přidáme koření, dle uvážení (já to mám rád ostrý, takže tam narvu všeho maximum) a po uvedení do varu dusíme asi 10 minut.
Poté zalejeme kečupem - taky je to individuální, ale asi tak, aby podklad dostal takovou omáčkovitou viskozitu. Jakmile nám omáčka začne vařit, promícháme a dochutíme dle momentálních chuťových dispozic. Omáčka by měla mít sladko-slanou chuť mírně karamelově nahořklou (černý pivo) a špekáčky by neměly zas až tak moc plavat - spíš jen vykukovatJ. Dále dusíme a tak po třech minutách špekáčky otáčíme.
Výsledný efekt po dalších cca 10 - 15-ti minutách je takový.
Hustá červená chutná omáčka s kousky zeleniny a špekáčky napchanými slaninou…. J
Jako příloha je nejlepší čerstvý chléb, nebo vařené brambory.
Dobrou chuť!
Qjeta

Utopenci

1. května 2006 v 16:44 | Qjeta - kamarád |  recepty
Utopenci
Nejdříve si připravíme nálev. Houbelec, nejdřív si najdem nějakou pořádnou zavařovačku po babičce. Ideální je klasická "čtyřlitrovka". Pak si připravíme nálev. Na tu čtyřlitrovku.
Nálev:
¾ l octa
¾ l vody
1 polévkovou lžíci cukru (krystalový nebo krupice doporučuji)
½ polévkové lžíce soli (doporučuju mořskou - solí líp a líp se taky rozpouští a vstřebává)
1 kávovou lžičku (vrchovatou) červené papriky (mleté)
1 kávovou lžičku mletého pepře (nejlépe čerstvě umletý, ale to je každého věc)
½ kávové lžičky mleté chilli nebo pálivé papriky
30 kuliček pepře (může být černý, ale já raději používám čtyřbarevný)
30 kuliček nového koření
1 - 2 bobkové listy
Na chuť 2 - 3 kapky Tabasca, ale není podmínkou.
Nálev uvedeme do varu a vaříme 5 minut, odložíme a necháme vychladnout.
Teď je na řadě nejdůležitější ingredience - špekáčky. Laboroval sem pár let, než sem našel ty správný. Nemá cenu kupovat v marketech pultový - v nich není žádný maso a sou suchý. Musí mít ty správný mastný oka a taky musí mít tu správnou chuť.
Nejlepší jsou z Penny Marketu - mají tam dvoje, ale jsou to ty levnější (ne ty "České špekáčky"). A best of jsou z LIDL - viz. Foto. Levné a chutné a mají ten správné šmak! Na jednu čtyřlitrovku použiju tak jedno a půl balení (jsou po desíti), ale to už je individuální.
Špekáčky sloupneme a rozkrojíme na půlky (takhle správně mají vypadat - viz. Foto), které pak ze strany hřbetu podélně uprostřed nakrojíme do hloubky, aby se lák dostal hezky dovnitř.
Pak si nachystáme haldy cibule - na jeden špekáček (tj. dvě půlky) jednu cibuli. Raději větší, aspoň 5cm v průměru a oloupeme.. A jednu velkou zelenou papriku, kterou vykostíme. J
Cibuli překrojíme na půl a nakrájíme na hrubý měsíčky, papriku rozkrojíme podélně na čtvrtky a nakrájíme na tenké plátky napříč.
A teď přijde ta nejzábavnější část - vkládání utopenců do urny. J
Dno urny pokryjeme cibulí (nešetřit - cibule je na utopencích to nejlepší!) a vkládáme po čtyřech utopencích hřbetem nahoru na jedno patro. Zasypeme cibulí a přiměřeně krájenou paprikou a postupujeme takto až po vrch. Jednotlivá patra lehce uhňácáme, ať se tam těch špekáčků vleze co nejvíc. Ve finále na vršek vložíme tři oloupané stroužky česneku a jednu nakládanou zelenou feferonku (tzv. "kozí roh"), nebo dvě celé chillipapričky a po vrch zalejeme nálevem. Precizně zadeklujeme (kdo nemá originál deklík na sklenici, stačí mikroténový sáček a gumička).
A teď to nejhorší - čekání!
Utopence ukryjeme do tmavší a chladnější části špajzu, spíže nebo sklepa, a počkáme si minimálně 14 dní, lépe však 3 týdny, na výsledek.
Dobrou chuť!
Moji utopenci sou vyhlášení! J
Qjeta

Tlačenka

1. května 2006 v 16:39 | Qjeta - kamarád |  recepty
Tlačenka
Vyhlídneme si dobře živeného, vykrmeného a zdravě vypadajícího pašíka a zabijeme ho.
Vypustíme krev, očistíme od štětin a vyvrhneme. Kůži nakrájíme na kousky a spolu s játry a libovými kousky masa pár hodin povaříme. Z kostí a tučnějších kousků uděláme hustý vývar.
Vývar okořeníme zabijačkovým kořením, ale pokud zrovna není v dohledu nějaký supermarket, vystačíme si s majoránkou, mletým pepřem, tymiánem a solí.
Vše necháme zchladnout na přijatelnou teplotu, nasypeme do tlustého střeva (tlačenkového), zalijeme vývarem, dobře zaaretujeme a dáme k ledu.
Po vychlazení tlačenku nakrájíme na alespoň palec tlustá kolečka, posypeme velkými kousky krájené cibule, polejeme octovou zálivkou (ocet 1:1 s vodou, pepř, sůl, cukr) a podáváme s chlebem a pivem.
Dobrou chuť!
Ze zbytku pašíka můžeme samozřejmě připravit další pochutiny, jako jsou jitrnice, jelita, ovárek, pečínka, kotletky na roštu, gulášek z kýty, krvavá polévka, škvarky a spousty dalších.
O těch si můžete přečíst v mých příručkách "Nakládáme vepřové (Jak naložit s vepříkem postiženým červinkou)", "Vepřová kuchařka pro vegetariány (Prase v žitě)", "Prasata, hovada a jiná havěť v politice" a poslední hit "Zabijačka aneb Špecifiká kuchyně Saddáma Husajna, Bin Ládina a George W. Bushe". Taky bych nerad zapomněl na nezapomenutelnou Dolly Buster, jíž jsem přispěl do jejího videopořadu "Prasečinky".
P.S. Pokud Vás nepřešla chuť a nemáte problémy s zažíváním, v příští lekci si ujasníme, jak připravit psa po indiánsku. J
Qjeta

Děti a peníze

1. května 2006 v 16:18 | Táňa Václavková - http://zena.centrum.cz/rodicovstvi/clanek.phtml?id=5476 |  něco pro maminky

Děti a peníze

Velmi často rodiče čelí otázce: "Koupíš mi to?" kladené dětmi od prvních let života až do období dospívání. Kdy se má dětem vyhovět a kdy ne, aniž by zapochybovaly o naší lásce? Role rodiče je po všech stránkách složitá, ale pokud se týká peněz, oceňování nebo utrácení, platí to dvojnásob.
Často se nám před dětmi nechce o penězích mluvit. Je to pochopitelné. Peníze zůstávají tabuizovány podobně jako sex. Jsou všudypřítomné, ovlivňují každý okamžik naší existence, nicméně zůstávají opomíjeny.
Ach ta reklama
Téměř neomezená nabídka zboží, způsoby, jimiž je nabízeno, naléhavý tlak reklamy a nehmatatelné elektronické peníze způsobují, že touze nakupovat odoláváme stále hůř. Je to obtížné pro nás, dospělé, a co potom pro děti.
Když dítě vybízíme, aby si nějaké přání odřeklo, může být někdy užitečné, když se zmíníme také o našich přáních, která nelze hned uskutečnit. S ohledem na věk je důležité dětem vysvětlovat, proč se rozhodujeme právě takto. Díky tomu se naučí hodnotit, zvažovat pro a proti a přisuzovat správnou váhu jednotlivým položkám rodinného rozpočtu.
Kapesné
Ve většině rodin děti pravidelně a zdarma dostávají kapesné na své drobné nákupy. Účelem kapesného by mělo být - naučit děti zásadám správného hospodaření. Hospodařením s malou částkou se dítě učí předvídat výdaje a stanovit si priority tím, že nejdřív uspokojí potřeby a teprve poté svá přání. Bude šetřit na nákladnější věc a může se samo rozhodnout, jaký komu dá dárek.
Podle nejnovějších průzkumů trhu zaměřených na dětské kapesné, utrácejí děti téměř všechny peníze za zmrzliny, žvýkačky a bramborové chipsy. Pouze 1,5 procent dětí si dává stranou něco na spoření a jen 0,7 procent z celkového kapesného bývá vynaloženo na dárky pro své blízké.
Částka kapesného správně nemá sloužit jen k nákupům laskomin, ale také k hrazení drobných potřeb, jako je lístek MHD, papírnické zboží, případně drobná hračka či lístek do kina. Aby děti mohly s kapesným hospodařit, je třeba, aby přinejmenším uměly počítat. Není tedy vhodné začínat s pravidelným kapesným příliš brzy. Pokud budou rodiče vyžadovat, aby si děti vedly "účetnictví", mohou jim začít dávat kapesné teprve po ukončení 3. třídy ZŠ.
Kapesné by mělo být udělováno v předem určený den. Aby dítě mohlo důsledně a předvídavě hospodařit, musí vědět, že se může spolehnout, že mu v pevně daný den bude dána pevně stanovená částka menším dětem jednou, případně i dvakrát týdně, větším jednou nebo dvakrát do měsíce.

Dětské zbraně k dosažení cíle
Je třeba ukázat jak malým, tak i větším dětem, které třeba peníze ještě nedostávají, že jim nekoupíme úplně každou hračku, na kterou si ukážou. Děti si dokáží vymyslet vychytralé a geniální zbraně k dosažení toho, co ony chtějí. Bohužel rodiče nebývají tak důslední jak by měli být, a proto se dětské zbraně stávají účinnými. "Pěkné" příklady dětského chování uvádí autorka knihy "Děti a peníze", Nessia Laniado:
  • Pláč a vydírání: "Tak já nebudu jíst."
  • Mazlení, úsměvy, lichotky: "Maminko, ty jsi ta nejkrásnější maminka na světě!"
  • Využití rivality mezi prarodiči, výčitky: "Babička Dana mi zmrzlinu kupuje pokaždé. To je vidět, že mě nemáš tak ráda."
  • Systém zaseknuté gramofonové desky: "Kup mi to, kup mi to, kup mi to, ", jejímž cílem je přimět k ústupu i toho nejzatvrzelejšího rodiče.
  • Smutný obličej: "Mají to všichni, jenom já ne"
    Jak dítěti říci "NE"
    To však neznamená, že máme ukládat přísná pravidla nebo vyžadovat slepou poslušnost, ale spíš máme umět požadavek odmítnout a pokaždé dítěti vysvětlit, proč jsme tak učinili. Není to snadný úkol, protože musíme současně sdělovat dvě protichůdné informace. Musíte mu ukázat, že ho máte rádi, ale na straně druhé ho přesvědčit, že právě proto mu musíte odepřít to, co chce.
Když například konflikt spočívá v neodolatelné chuti na sladké, odmítněte vyhovět a využijte příležitosti k poučení o některých zásadách zdravého stravování opakovaně se cpát bonbony škodí zdraví, ale koláč od babičky si čas od času vychutnat můžeš. Díky tomu může dítě pochopit, že naše NE je motivováno tím, že nám na něm záleží, a nikoliv nedostatkem lásky.
Nezapomínejte také dávat dětem najevo, že existuje ještě jiná podoba bohatství, která je sice méně zjevná, ale zato mnohem důležitější. Toto bohatství se měří podle vlastností a schopnosti chovat dobré vztahy s ostatními. Nebojte se vyslovit nějaké to "ne", ale pokaždé byste to měli odůvodnit.

Sexuální výchova - předškolní věk

1. května 2006 v 14:44 | Rachel - http://zena.centrum.cz/rodicovstvi/clanek.phtml?id=4106 |  něco pro maminky

Sexuální výchova (3 až 5 let - předškolní věk dítěte)

Děti, a to i velmi malé, potřebují pozornou a účelnou sexuální výchovu. Mnozí rodiče zastávají názor, že až se dítě zeptá, pak mu to řeknou. Ale poznáte, kdy se zeptá? Děti se o sexualitu zajímají mnohem dříve, než dokáží formulovat otázku. Jak rodina, tak i mateřská škola zde hrají svou zvláštní roli.
Například předškolák je zvědav na tatínka v koupelně nebo si chce pohladit maminčino těhotenské bříško. To jsou ty pravé chvíle, kdy lze pohovořit o anatomii, rozmnožování a porodu. Využijete-li těchto příležitostí, poskytnete dítěti konkrétní informace a zároveň tím podpoříte chuť bavit se o sexuálních otázkách. To napomáhá vytvořit příjemnou atmosféru důvěry, což děti i v budoucnu povzbudí k dalším důvěrným hovorům s rodiči.
Nemusíte se obávat, že řeknete "příliš mnoho, příliš brzy". Dítě si z dané informace vezme to, čemu porozumí, ostatní ho nezajímá (neklamnými známkami jsou znuděný pohled, zívání, odchod z pokoje...). Váš komentář však není marný. Možná, že dítě nezachytí všechny detaily, ale uvědomí si, že maminky a tatínka se lze kdykoliv zeptat na cokoliv.
Tříleté dítě vnímá svět poněkud doslovně. Například řeknete-li, že miminko roste v mámině bříšku, může se dítě zeptat, proč maminka to mimino snědla. Odpovídejte pravdivě a jednoduše, jinak dosáhnete pouze zmatku v dětské duši.
Pokud dítě, kterému rodiče řekli, že jej přinesl čáp, později samo zjistí pravdu, může kromě zmatku pociťovat i nedůvěru a dochází pak k závěru, že sex je něco negativního, nikoli téma k otevřenému a upřímnému rozhovoru.
Maminko, odkud jsem se vzal?
"Podívej, když si tatínek a maminka přejí mít děťátko, mají se moc rádi. Proto si spolu povídají, říkají si příjemné a milé věci, laskavá slova. Objímají se, jsou k sobě něžní a mazlí se spolu, tak jako se maminka nebo tatínek mazlí se svým děťátkem. Potom tatínkovo pohlaví jemně vejde do pohlaví maminky, aby tam vložilo malé semínko. To semínko se spojí s jiným malým semínkem, které už čeká v kolébce u maminky. A tak se tato dvě malá semínka, tatínkovo, které přichází z jeho pohlaví, a maminčino, které má maminka ve svém břiše, spojí a tímto spojením vznikne malinké, malilinké děťátko."
Pokud rodiče užívají nepřesné názvy sexuálních částí těla, vysílají signál, že jsou tyto partie nějak divné nebo že je s nimi něco v nepořádku, popřípadě že by se o nich nemělo mluvit. Děti jsou pak často v rozpacích a za své genitálie se stydí. Není vhodné nazývat ona místa "tam dole". Dítě často nazývá genitálie termíny, které slyší od kamarádů. Je úplně v pořádku, když v tu chvíli řeknete: "Někdo říká lulánek, ale je to trochu hloupé slovo. Správně se říká penis a bude lepší, když to budeš říkat také tak."
Anička: Co se stalo s mým lulánkem?
Maminka: Nikdy jsi žádný neměla. Lulánek, tedy penis, mají jen chlapci. Holčičky mají pochvu.
Anička: Můžu se podívat, kudy z tebe vylezlo miminko?
Maminka: Miminko vyšlo prostorem mezi mýma nohama, říká se mu pochva. Raději bych ti ji neukazovala, protože to je intimní část mého těla. Chceš se podívat do knihy, jak se rodí děti?
Anička: Proč Honzík při čurání stojí a já musím sedět?
Maminka: Pro holčičky je lepší, když při močení sedí. Jejich "čurání", správně se říká moč, prochází malým otvorem vedle pochvy. Chlapci močí penisem.
Honzík: Můžu mít dítě, až budu velký?
Maminka: Ne, Honzíku. Jenom žena může mít dítě. Má v těle zvláštní prostor, říká se mu děloha, kde dítě roste. Ale ke vzniku dítěte je potřeba i maminka i tatínek. Až vyrosteš, můžeš být tatínkem, jestli budeš chtít.
To je jen několik nápadů, jak mohou rodiče odpovídat. Sami se rozhodnete, jak s otázkami svého dítěte naložit. Základ je v tom, že dítě v tomto věku (okolo 3 let) vyžaduje základní informace a zaslouží si jednoduché, ale přesné odpovědi. Důležité je dítě neodradit. Je to skvělá příležitost, jak získat trochu praxe.
Ukaž mi tvoje, já ti ukážu moje
Další příhoda, která nás, rodiče, určitě potká, je "hra na doktora". Uveďme si příklad: Vaše tříletá dcera a její kamarád si hrají v pokoji. Příliš tiše. Vejdete do pokoje a tam stojí oba dva nazí a důkladně se zabývají klasickou předškolní hrou, hrají si na doktora. Svlékli si šaty a jsou zaujati vzájemným prohlížením. Co teď? Můžete být v šoku a rozzlobit se: "Co tu vy dva děláte? Hned se oblečte a ať už vás takhle nikdy nevidím!" Signál, který z toho dětem plyne: zvědavost na vlastní tělo je špatná, nahota je nevhodná. To samozřejmě zanechává v dětech pocit zmatku, studu a bolesti. A ony jen projevily zájem o tělo, vlastní všem tříletým dětem. Možná, že se nerozčílíte a pochopíte dětskou zvědavost: "Tak se mi zdá, že vás zajímá, čím se liší chlapeček od holčičky. Najdu obrázkovou knížku a vysvětlím vám to." Signál, který z toho dětem plyne v tomto případě, je: Zájem o lidské tělo je normální, je lepší být oblečený, pomůžu vám něco se o tom dozvědět.
Masturbace
Předškolní děti si často z mnoha důvodů hrají s genitáliemi. Jsou třeba ospalé, znuděné, neklidné nebo otrávené. Možná, že dlouho poslouchaly pohádku nebo jsou zaujaté sledováním televize. Často si hrají se svými genitáliemi pro radost. Pokud je pro rodiče těžké tuto skutečnost přijmout, budou mít možná potíže i s přijetím sexuality svých dětí. Masturbace je normální část vývoje. Většina expertů souhlasí s tím, že je, bez ohledu na věk, zdravým vyjádřením sexuality. Avšak někteří lidé masturbaci z náboženského přesvědčení neschvalují. Je velmi důležité, jak reagujeme na dětské hraní si s genitáliemi. Tresty, hubování nebo odstrkování rukou je signálem, že genitálie jsou špatné nebo špinavé. Dítě má pocit viny a studu a určitě bude ve svém chování pokračovat. Pokud rodiče masturbaci neschvalují z náboženských nebo jiných důvodů, měli by dítěti klidně a láskyplně vysvětlit, že se domnívají, že toto chování není vhodné. Pouhý zákaz "NEDĚLEJ TO" je málokdy efektivní, k úspěchu nevede ani zabavení dítěte hračkou nebo jinou činností. Ideální je říci: "Lucko, já vím, že je ti to příjemné, ale to se venku před ostatními lidmi nedělá." Tato věta je signálem o vhodném chování a ohledu k druhým lidem. Tím také stavíte sexualitu do pozitivního světla. Rodiče, kteří akceptují masturbaci svých dětí, se přesto bojí, zda ji jejich dítě neprovádí příliš často. Děti přestanou, když jsou uspokojeny nebo když se necítí dobře. Problémem je nutkavá masturbace jako ostatně cokoliv nutkavého. Když si všimnete, že dítě masturbuje tolik, že mu to brání v dalších obvyklých činnostech, je čas na konzultaci s lékařem nebo jiným odborníkem.
Otázka nahoty
Když jsou děti malé, máme my, rodiče, k nahotě uvolněný postoj. Po skončení batolecího věku, zvláště s dětmi opačného pohlaví, se začneme ptát na její vhodnost či nevhodnost. Otázky domácí nahoty si zaslouží zvláštní pozornost, i tehdy, když se malé dítě (již i ve čtyřech letech) začne chovat trochu stydlivě. Třeba mu není moc příjemné, když ho ostatní vidí neoblečené, a možná se cítí i lépe, když se rodiče před ním nesvlékají. Rodina by měla tyto pocity respektovat. Pocit soukromí posílí, pokud i rodiče na oplátku respektují právo na soukromí svých dětí. Ťukání na zavřené dveře, dovolení samostatného užívání koupelny - tak si vaše dítě uvědomí, že si vážíte jeho touhy po soukromí.
David: Mami, proč už se s tebou nemůžu koupat? Kamarád Štěpán se se svou maminkou koupe.
Maminka: To záleží na každé rodině, Davide, podle toho, jestli jim to je příjemné. Teď, když už jsi větší, bych byla raději v koupelně sama.
Rodič, které ho se lze zeptat na cokoliv
Účastnit se sexuální výchovy vlastního dítěte může být obrovský úkol. Popravdě řečeno, vy jste pro tento úkol ten pravý člověk, který nejlépe sdělí rodinné hodnoty a přesvědčení spojená s tímto tématem.
Pamatujte si pár dobrých nápadů pro rodiče:
- Povídejte si spolu o sexuálních hodnotách, které chcete svým dětem předat.
- Předvídejte sexuální otázky a chování. Plánujte a procvičte si odpovědi.
- Odpovídejte na otázky ihned. Odpovědi typu: "Teď ne" a "To tě nemusí zajímat" naučí dítě, že není správné se na tyto věci ptát. Můžete rozhovor pozdržet: "Teď se to zrovna nehodí, popovídáme si o tom po obědě", ale po obědě pokračujte.
- Přiznejte své rozpaky. Je dobré umět říci: "Těžko se mi o tom mluví, ale pokusím se." Dítě ocení vaši poctivost. - Odpovídejte jednoduše a upřímně, nechávejte si zadní vrátka pro další diskusi.
- Zaveďte hovor na sex. Zeptejte se: "Zajímalo by tě, jak jsi se narodil?" Využijte obrázkové knihy, navštivte přátele, kteří čekají dítě.
- Využijte každodenní situace pro poučení, předávejte rodinné postoje k sexualitě. Co by mohly děti předškolního věku vědět o sexu?
- Kluci mají penis a holky vulvu (pochvu).
- Když se mají lidé rádi, mohou si to projevovat polibky, objímáním, mazlením.
- Když děvče vyroste, stane se z ní žena a v těle jí dozrávají vajíčka.
- Když vyroste kluk, stane se mužem a v těle se mu tvoří spermie.
- Když se spojí spermie s vajíčkem, začne se u matky vyvíjet nové dítě.
- Dítě se vyvíjí v matčině břiše a když nastane čas, narodí se.
- Podobně je tomu u většiny zvířat, která znají.
- Rodiče se na narození dítěte většinou těší a milují je.
- Když se rodiče mají rádi, mohou mít jedno i více dětí.
- Někdy se rodiče rozhodnou, že spolu nebudou dál žít, o dítě se pak stará maminka nebo tatínek.
- Když dítě zůstane u jednoho z rodičů, neznamená to, že ten druhý je přestal mít rád.
- Tělo patří jen jemu, nikdo cizí se ho nesmí dotýkat. Nebojme se sexuální výchovy! Ale pamatujme, že začíná výchovou citovou a do ní také konec konců ústí.

Rozmazlené dítě

1. května 2006 v 14:38 | Rachel - http://zena.centrum.cz/rodicovstvi/clanek.phtml?id=4882 |  něco pro maminky
Rozmazlené dítě
V současné době často můžeme od některých rodičů či prarodičů slyšet: "Dnes nikdo neví, co je to kázeň... To za mého dětství jsme věděli, jak poslouchat rodiče a vážit si starších lidí... Nebývali jsme tak neposlušní, rozmazlení a pomáhali jsme doma. Ani nás nenapadlo, že bychom mohli doma křičet nebo mít záchvaty vzteku..." Částečně mají ovšem pravdu, protože za několik posledních desetiletí došlo k radikální proměně sociálních i rodinných okolností.
Pokaždé, když vyjdu se svými, teprve dvouletými dětmi na procházku, potkávám děti ne o moc starší a někdy opravdu zůstávám stát s otevřenou pusou a nejsem schopna mluvit, zakřičet a vlastně ani přemýšlet. Ptáte se "proč?"
Uvedu jeden příklad. Banda kluků ve věku asi 5 - 7 let chrlí kolem sebe jedno sprosté slovo za druhým a přitom hází kameny po skupince děvčat, která stojí opodál. Vůbec jim nevadí, že kolem procházejí lidé, kteří raději dělají, že nevidí. Ani se jim vlastně nedivím. A co hůř - k jednomu z těch kluků promluvili jeho vlastní rodiče, kteří všemu byli chvíli přítomni a sdělili svému potomkovi něžnými slovy: "Jdeme nakoupit, tak si hezky hraj." Ano, dítě si opravdu stejně hezky hrálo dál...
Jsem si stoprocentně jista, že kdyby přišel jejich synáček domů se slovy, že po něm někdo venku hází kameny, tak by jeden z rodičů vyšel před dům a nešetřil by slovy...
A první, co mně napadá vždy, když jsem svědkem oněch "nebezpečných dětských her" je to, že bych svému dítěti pořádně nasekala na zadek i přes ruce, pokud by takto ubližovali ostatním. Copak je dneska "in" chovat se k druhým neuctivě, zesměšňovat je, ubližovat jim a je "out" umět si hrát méně nebezpečně? Asi jsem ve svých osmadvaceti letech příliš nemoderní, no nevím. Možná jsem divná matka, která vymýšlí pro své děti bezpečnější, ale o nic méně přitažlivější hry. Nejsem dokonalý rodič, vím sama, jak agresivní děti mohou být i samy od sebe, ale nevězí náhodou agresivní chování dětí v nedostatku kázně a v tom, že z dítěte vychováváme rozmazlence?
Profil rozmazleného dítěte
  • Od raného věku mu byla plněna veškerá přání a tužby. Byly mu tolerovány záchvaty zuřivosti, kdy se vztekle válelo po zemi a kopalo do všeho kolem sebe.
  • Jí pouze to, co mu chutná a kdykoli se mu zachce, i když mu to škodí.
  • Všechno hází na zem, špiní a ničí hračky, knihy, oblečení. Máma, táta nebo teta to přece všechno zase uklidí a dají do pořádku!
  • Jeho znevažující a drzé výrazy jsou odměňovány laskavými slovy. Místo trestu je odměňováno za to, že se dostává do centra pozornosti jako "vtipálek".
  • Když se chová neposlušně či neuctivě, jeho chování je omlouváno, protože je "nervózní" nebo se "zřejmě necítí dobře".
  • Vyhledává rvačky s kamarády a chová se agresivně a útočně.
  • Nikdy ho nikdo morálně nevedl, aby mu nebylo nic vnucováno. Až bude starší, "zralejší", může si o své etice rozhodnout samo za sebe.
  • Nikdy mu není odepřen žádný časopis ani televizní pořad, který se mu zalíbí, i když není vhodný pro jeho věk a může být pro něj škodlivý nebo nebezpečný.
    Je naprosto jasné, že projevy chování, s kterými se setkáváme na ulicích, které vidíme ve zprávách, o nichž čteme v novinách a časopisech - nemluvě o stále přítomném vlivu reklamy - mají vliv na to, že kázně stále ubývá. Chování dětí ovlivňuje, ať vědomě či podvědomě, rodina a vnější okolnosti. Pokud si přečtete více odborné literatury na téma výchova dětí, dozvíte se spoustu zajímavých a pravdivých věcí.
Osobnost dětí ovlivňuje velké množství nejrůznějších faktorů.
  • Rodinné problémy narůstají. Odloučení, rozvody rodičů, jejich lhostejnost a nedostatek zájmu o výchovu plní děti obavami.
  • Špatné příklady dospělých (rodičů a přátel), kteří čelí vážným osobním problémům, popř. se sami chovají silně protispolečensky, děti rozrušují.
  • Používané kázeňské metody jsou často nevhodné, nahodilé a bez výchovného cíle. Většinou malé děti spíše matou.
  • Kvůli nejrůznějším faktorům došlo ke zhoršení rodinné komunikace. I v ostatních oblastech života postrádáme upřímný dialog a setkáváme se s nevhodně podávanými informacemi a malou snahou o naslouchání druhým.
  • Nepřiměřená kontrola a dozor či absolutní shovívavost bez správných norem nebo principů chování mají sklon děti dezorientovat.
Vyhrožování a varování
Mnozí rodiče dětem pouze vyhrožují, protože nevědí, jak trestat. Hrozba není trest. Hrozba pouze vyjadřuje záměr trestat. To je velký rozdíl. Hrozby jsou jen slova. Někteří vyhrožují, protože se trestat bojí, jiní proto, že jsou příliš líní, aby splnili své slovo a dítě v případě neposlušnosti skutečně potrestali. Bez ohledu na příčinu takového jednání je zřejmé, že hrozby chování dítěte často jenom zhoršují.
Byli jste někdy v čekárně s rodiči a s malými dětmi? Tak jste možná slyšeli: "Jestli nebudeš sedět v klidu, pošlu tě do auta." Dítě pár minut posedí, ale za chvíli začne řádit znovu. Maminka opět pohrozí, dítě chvíli posedí a tak to jde stále dokola. Pouze hrozbami se dítě naučí nevěřit tomu, co říkáte. Vědí, že ne každá hrozba se skutečně splní. Jak na to přišly? Velmi jednoduše. Naučili se to od svých rodičů.
Mnozí rodiče se bojí říci "NE". Někteří se záporu úplně vyhýbají, protože se nechtějí hádat. Jiní se cítí trapně a provinile, když jejich dítě dostane záchvat vzteku. Další se bojí, že je jejich děti nebudou mít rády. Někteří rodiče jsou líní a nechtějí zakročit. Hodně rodičů používá neutrální výroky, které jsme se většinou naučili od svých rodičů: "Ještě pět minut", "Možná", "Uvidíme" jsou tři nejoblíbenější.
"Je čas jít domů."
"Mami, ještě chviličku."
"Tak dobře, ještě pět minut."
"Koupíš nám po večeři zmrzlinu?"
"Možná."
"Tatínku, půjdeme zítra do parku?"
"Uvidíme."
Dobrá, a jak tedy mám dítě pokárat, potrestat a jak správně odměnit?
  • Druh výtky má záviset na věku, temperamentu, postoji a okolnostech, za nichž k prohřešku došlo.
  • Ještě než dítě pokáráte, ujistěte se, že špatný skutek provedlo vědomě a schválně a ne z nervozity nebo zcela neúmyslně. Ale vždy vysvětlete, že to co udělalo je špatně.
  • Vždy zachovejte klid, sebeovládání a objektivitu.
  • Chovejte se tak, abyste dítě nevystrašili a neuzavřeli si k němu cestu. Nepoužívejte zlostné výrazy, tělesné výhružky ani přehnaně zvýšený hlas.
  • Snažte se s dítětem klidně promluvit, se zájmem a smířlivým postojem mu naslouchejte.
  • Sliby a výhružky by měly být používány opatrně a s mírou. Přehnané nebo unáhlené slovní projevy snižují platnost a důvěryhodnost rodičovských slov.
  • Rodiče by nikdy neměli trestat dítě odepřením základních lidských potřeb, jako je jídlo, odpočinek nebo rodičovská láska.
  • Odměny by měly být zasloužené, přiměřené a užitečné vzhledem k rozvoji charakteru. Nikdy by se neměly stát samozřejmostí nebo přispívat k rozvoji nectností.
  • Ve složitých případech se snažte chovat co nejtrpělivěji a nejuvážlivěji, abyste se vyhnuli situacím, jež by mohly vyvolat zášť, rozčarování nebo nedůvěru.
  • Odměňování by mělo být radostné, spravedlivé a mělo by se přímo vztahovat k vynaložené snaze a odpovědnosti.
Jací bývají rodiče rozmazlených, tedy nedisciplinovaných dětí?
  • Marniví
  • Vždy uvádějí sebe jako nejlepší modely chování
  • Stěžující si
  • Vyprávějí rodině o svých skutečných nebo domnělých neštěstích a ranách osudu a stále si na něco stěžují
  • Nesmělí
  • Introvertní, bez energie, neradi se rozhodují a k něčemu zavazují.
  • Sarkastičtí
  • Nezralí
  • Rodiče s nevyrovnanou emocionální složkou osobnosti.
  • Nespravedliví
  • Mají své postupy a prosazují jedině svá rozhodnutí.
  • Mstiví
  • Nejsou schopni odpouštět a zapomenout. Musí provést rovnocennou odplatu.
  • Despotičtí
  • Vůči svým dětem se chovají násilně a agresivně, aby nad nimi získali převahu.
  • Vůči svým dětem jsou nekritičtí, za všechno mohou jen cizí.
  • Lakomí
  • Jde jim především o peníze - dětem nevěnují čas, energii ani peníze. Nebo nahrazují lásku penězi.
  • Povrchní
  • Všechno řeší prázdnými slovy. Mnoho slibují, nic neplní.
  • Rezervovaní
  • Nezajímají se o rodinné problémy. Zabývají se pouze vlastními záležitostmi a o děti se nestarají.
V mnoha případech nemají rodiče s dětmi špatné úmysly. Milují své potomky a chtějí pro ně jen to nejlepší. Nechají se však svést na scestí obecně rozšířenými názory typu: "Jednoho dne bude dcera dost stará na to, aby sama věděla, co má dělat." Můj syn je od přírody hodný hoch a nemá v sobě ani kousíček špatnosti. To ostatní děti jsou zlé, nejspíš mají zlobivost a uličnictví v krvi." "Když syna potrestám, pár dní je hodný, pak ale přijde babička s dědečkem a ti mu všechno dovolí." "Zdráhám se dceru trestat nebo jí něco odpírat, protože je strašně citlivá a hrozně tím trpí."
Důslednost a ještě jednou důslednost
Chceme-li mít ukázněné děti, musíme být důslední. Pokud něco řekneme, musíme to myslet vážně a musíme to splnit. Důslednějším a pozitivnějším přístupem výrazně ovlivníme chování svých dětí k lepšímu.
Když dítě zlobí, vyřešte to hned. Pokud to budete přehlížet, v budoucnu na to doplatíte. Nenechte se ve své rozhodnosti zviklat přáteli, sousedy nebo prarodiči. "Pro jednou se přece zase tolik nestalo. Vždyť se vidíme tak málo." "To nic není, vždyť je jen trošku rozrušený." Vy jste rodiči a vy uděláte to, co je pro vaše děti nejlepší. Ať ostatní lidé vychovávají své děti. Vy jednejte důsledně. Dětem se moc líbí, když jim nějaká lumpárna projde. A je na vás dohlédnout na to, aby jim neprocházely.
Děti se učí rozhodování a sebekázni tak, že předvídají důsledky svých činů. Potřebují vidět souvislosti mezi svým chováním a tím, co se jim stane potom. Měly by vědět, že když se budou chovat tak a tak, stane se to a to.

Potřebuje vaše dítě školku?

1. května 2006 v 14:31 | Karolína Strnadová - http://zena.centrum.cz/rodicovstvi/clanek.phtml?id=5517 |  něco pro maminky

Potřebuje vaše dítě školku?

Sobota | 29. 4. 2006
Možná, že máte možnost zůstat se svým dítěte doma a uvažujete, co je pro něj lepší. Jestli mu bude prospěšnější mateřská školka, nebo péče a pozornost, kterou mu doma můžete dát sama. Zda ho školka naučí víc věcí, než mu můžete předat v soukromí domova. Přinášíme vám srovnání negativ a pozitiv, které navštěvování mateřské školky dětem přináší.
Proč ne
Je možné, že sama nemáte na mateřskou školku nejlepší vzpomínky; stádnost, učitelky, pro které je nejdůležitější vlastní klid a potlach na kafíčkem, přeplněné třídy a dril. Soukromí domova, v němž se svému dítěti můžete věnovat se proti tomu jeví jako ideální varianta. Na dítě jste sama, můžete mu věnovat svou plnou pozornost a například tempo výuky přizpůsobit jeho individuálním možnostem. Víte nejlépe, co vaše dítě zvládá a co potřebujete naopak dohnat, což je luxus, který si může dovolit jen málokterá učitelka závislá na potřebách několika dalších dětí.
Při vynechání školky navíc odpadají scény provázející odloučení, pláč a psychický nápor, který přechod dítěte do školky pro celou rodinu představuje. Doma nemusí dítě brzo vstávat a není nuceno spát přes poledne, kdy odpočívají ostatní děti, tudíž se berou ohledy na jeho přirozené biorytmy. Program mu doma můžete sestavit mnohem pestřejší a rozmanitější, než se dá udělat ve školce, kde je nutné brát ohled na potřeby ostatních dětí a v neposlední řadě respektovat i finanční limity.
Navíc existuje psychologický výzkum provedený v českých podmínkách, jehož výsledky naznačují, že děti, které prošly mateřskou školkou jsou sice vyspělejší v hygienických návycích a v dílčí informovanosti, ale při školní práci jsou méně soustředěné a pracují hůře na zadaných úkolech, než děti, které přicházejí přímo z rodin. V rámci objektivity je ale nutné dodat, že výzkum byl proveden v osmdesátých letech, takže situace ve školkách se za tu dobu už mohla změnit.
Proč ano
Ať už máte ke stádní výchově a kolektivním akcím sebevětší nedůvěru, nespornou výhodou školky je skutečnost, že naučí dítě disciplíně a dodržování řádu. Děti pak mají menší problém s přechodem do klasické školy, kde už o řádu nelze diskutovat a je nutné, aby zvládaly plnění úkolů a dokázaly odložit uspokojení svých momentálních tužeb na pozdější dobu. Psychologové upozorňují na skutečnost, že na dodržování pravidelného řádu a disciplíně dokáže důsledně den po dni trvat jen málokterý rodič. Pokud tedy hodláte svému potomkovi poskytnout domácí předškolní přípravu, předem si rozmyslete, za opravdu dokážete být systematická.
Další skutečnosti, která mluví pro instituci mateřské školky, je přirozený vývoj dítěte. Kolem tří let začíná rozvoj tzv. tranzitivních citů, to znamená, že dítě začíná rozumět subjektivní povaze emocí, dokáže předpovídat emoční reakci druhých lidí a dokáže se do druhých vcítit (proto také psychologové udávají, že ideální věkový rozestup mezi sourozenci jsou tři až pět let; při menším věkovém intervalu se prvorozený těžko smiřuje s dalším "vetřelcem" do rodiny, při větším věkovém intervalu zase starší dítě vyrůstá jako jedináček). Se vstupem do školky si dítě tyto sociální city může procvičovat a rozvíjet v dětském kolektivu. Mimo jiné ho tak učíte sociální samostatnosti, protože i když ho vodíte denně na písek do dětského kolektivu, pořád je pod bedlivým mateřským dohledem a není motivováno řešit konfliktní situace.
S tím ostatně souvisí i psychický vývoj dítěte, který se odráží i na změně preferovaného typu hry. Zatímco přibližně do tří let dítě preferuje tzv. paralelní hru, což znamená, že si hraje vedle ostatních dětí na svém vlastním "projektu", od tří let se objevuje touha po společné a organizované hře. Při ní každý z účastníků přispívá svým vlastním dílem, každý má svou specifickou roli a učí se tak spolupráci. Právě spolupráce, týmovost a schopnost kompromisu jsou také kapitálem, který může dítěti poskytnout jen dětský kolektiv.
Věk kolem tří let je zkrátka v dětském vývoji zásadním způsobem zlomový. Dochází tady k bouřlivému rozvoji schopností a rysů, které byly doposavad nezřetelné. Z devadesátých let pochází psychologický výzkum provedený opět v našich podmínkách, který udává, že děti, které absolvovaly mateřskou školku se jeví jako sebevědomější, vyrovnanější, mají méně úzkostných a neurotických rysů a nejsou tak přecitlivělé na kritiku, jako děti, které přicházejí z domácností.
Je samozřejmé, že konečné rozhodnutí, jestli chcete své dítě dát, či nedat do mateřské školky závisí výhradně na vás. Dovolíme si jen ještě upozornit na opakující se výrok vývojových psychologů, že totiž dítě, které nemá vůbec žádnou zkušenost s mateřskou školkou samozřejmě není méněcenné nebo horší než ostatní děti, ale zatímco jesle by si samy děti rozhodně nevymyslely, školku ano.

smiley - animované

1. května 2006 v 12:55 | http://www.gifanimations.com/action/MenuSelection?group=1&parent=28