... lidé jsou andělé s jedním křídlem, proto se musejí najít dva a obejmout se, aby mohli vzlétnout...

reflexy novorozence

17. dubna 2006 v 21:44 |  něco pro maminky

Reflexy nově narozeného miminka

Přišel jsem na svět a vypadá to, že jsem na vás úplně odkázaný.Jiná miminka - ta ze zvířecí říše, jsou na tom o něco lépe. Malé štěňátko sice ještě nevidí, ale už se dokáže plazit k bříšku mámy. Některá ptáčátka několik dní po vyklubání dokáží létat. A já? Nejdokonalejší tvor na světě? Ležím, křičím, spím, jím.
Taky si to můžu dovolit. Mám mámu a tátu. Postarají se o mně. Přebalí mě, když je potřeba. Zabalí mě pěkně do teploučkých peřinek. Máma mi dá mlíčko, když mám hlad. Táta mě obejme, když se bojím a pláču. Ale to ostatní? Létat nebudu nikdy. K mámě se taky sám nedostanu. A pohyb? Nejdřív tak za devět měsíců někam popolézt. Tak už toho nechte - taky něco umím. Hned od narození. A není toho zrovna málo.
Odborníci tomu říkají reflexy. Sice moc nerozumím, co to znamená, ale vím, že mi to pomáhá v prvních okamžicích přežít. Nejdůležitější je to, že dokážu hned jak mě dají k mámě najít její prs. Už při prvním kojení. Prý tu přicházejí ke slovu reflexy hledací, sací a polykací. Nevím. Mě ta divná slova moc to, co se děje nepřipomínají. Jakmile se teploučká a měkoučká kůže mámina prsu dotkne mé tvářičky vím, že se musím otočit směrem, kde je. Otevřít pusinku a honem najít ten kousek, co z něj teče mlíčko. A pak už je to jednoduché. Polykat první doušky. To mě nikdo učit nemusí.
Mám i něco, čemu se říká reflexy obranné. Když mi bude něco ubližovat vím, co mám dělat. Když mě dáte do moc studené vody, nebo se dotknu něčeho horkého, ucuknu. A taky začnu plakat. Je to nepříjemné a já to jinak vyjádřit neumím. Když mi škubnete s dekou, na které ležím, Honem rozpřáhnu ruce a pak je před tělem spojím. Říkají tomu Morový reflex. A já přitom jen hledám mámu, abych se jí mohl chytit a aby mě ochránila před nebezpečím. Když mi přejedete něčím ostrým přes chodidlo, vějířkovitě roztáhnu prstíky. Tomu se říká reflex Babinského.
Už umím i některé pohyby. Třeba reflex úchopový. Podejte mi prst a hned se ho pevně chytnu. Nemyslete si, mám sílu. Dokážu se na nich udržet. Ale jen krátkou chviličku. Pak spadnu - tak mě nenechejte padat do ničeho tvrdého. Položte mě na bříško mamince a zkusím po ní i lézt. Když se mi dostane něco pod nožičky, zkusím se od toho odrážet tak, abych se dostal k mlíčku. Trochu umím i chodit. Když mě podržíte pod ručičkami tak, abych dosáhl na nějakou podložku uvidíte, že udělám první kroky. Ale nedělám to vědomě. Spoustu reflexů do tří měsíců zapomenu. A je to tak dobře. Chci to, co dělám ovládat. A taky se podle toho pozná, že jsem zdravý. Můžu se pak naučit pořádně chodit sám. Kdy chci a kam chci.
Tak vidíte, vlastně nejsem tak úplně bezbranný, jak se vám na začátku zdálo. A že i tak dám svým rodičům moc práce? Ale oni to přece dělají rádi. A já rostu a směji se a hraji si s nimi a dělám jim radost.A až budu jednou velký - vrátím jim
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama